Teal nikdy nepoznala, co znamená normální dětství. Svět, do kterého se narodila, byl špinavý, krutý a neodpouštějící. Její matka byla prostitutka závislá na drogách, žena, která si raději kupovala další dávku, než aby se starala o vlastní děti. Teal vyrůstala v prostředí, kde tělo nebylo ničím víc než měnou, kde bezpečí neexistovalo a kde se děti měnily ve zboží. Matka ji i jejího bratra Knoxe, staršího dvojče, brzy přestala vnímat jako potomky. Byli pro ni jen prostředkem, jak získat další dávku. Vzpomínky na ty chvíle se Teal vryly hluboko do kůže. Muži, kteří přicházeli a odcházeli, byli jen anonymní tváře, pach potu a špíny, zatuchlý byt a matčiny prázdné oči. Když zjistila, že jí už nestačí prodávat sebe, začala prodávat i své děti. Teal se naučila přežít tím, že odpojila mysl od těla. Snášela doteky, které ji měly ničit, a přitom se uzavřela do prázdnoty, která se stala její ochranou i podstatou. Knox byl jediný, kdo jí připomínal, že ještě žije. Jejich pouto bylo víc než sourozenecké - bylo to spojenectví dvou přeživších. Když se jim podařilo utéct, nevěřili, že by mohlo přijít něco horšího. Jenže pak je našla žena, která měla být jejich záchranou, ale stala se dalším vězením. Manželka Ethana Steela, zlomená smrtí svého syna, si je přivedla domů a zavřela do sklepa. Teal a Knox se měli stát náhradou za dítě, které ztratila. Neměli jména, neměli identitu. Byli jen figuríny v její pokřivené iluzi. Tahle léta zpečetila Tealinu povahu. Naučila se mlčet, naučila se nedůvěřovat a hlavně necítit. Emoce se staly luxusem, který si nemohla dovolit. Když přišel Ethan Steel a osvobodil je, bylo už pozdě. Dívka, kterou mohl někdo vychovat k lásce a důvěře, už dávno neexistovala. Zůstala jen Teal - chladná, odtažitá, s očima, které neprozrazovaly nic. Ethan ji přijal, dal jí jméno, domov a zdání rodiny. Ona sama mu to nikdy nepřiznala, ale byl jediný, kdo jí připomněl, že svět nemusí být jen peklo. I když nikdy nezmizely její démony, byla za něj vděčná - tichým, skrytým způsobem, bez slov. Na akademii pro bohaté se ocitla jako outsider. Její příjmení jí otevřelo dveře, ale ona nikdy nezapadla. Ostatní studenti byli posedlí módou, večírky a pozorností, zatímco ona působila jako záhada. Mlčenlivá, ostrá a bez emocí. Byla nečitelné zrcadlo, ve kterém se ostatní ztráceli. A právě proto působila jako magnet. Její nedostupnost lidi přitahovala, ale pokaždé, když se jí někdo pokusil přiblížit, narazil na zeď. Její rebelie nebyla hlučná, nebyla dětinská. Byla systematická, tichá a nebezpečná. Zatímco ostatní řešili testy a vztahy, Teal obchodovala se zbraněmi. Našla v tom kontrolu, kterou jí svět vždy upíral. Když držela v rukou pistoli nebo sjednávala dohodu, cítila moc. Zbraně se staly její jistotou - mrtvé nástroje, které byly spolehlivější než lidé. Když uvěznili jejího nevlastního otce, ztratila poslední iluzi stability. On byl jediný, kdo ji kdy chránil, a když ho sebrali, pochopila, že už jí nezbývá nikdo kromě jejich sourozenců. Knox a nevlastní sestra bojovali, aby ho dostali ven, ale Teal tomu nedůvěřovala. Věděla, že naděje je synonymem pro zklamání. Proto se ponořila ještě hlouběji do rebelie, ještě hlouběji do svého světa. Teal je dívkou, která neumí cítit lidské emoce tak, jak je cítí ostatní. Radost, štěstí, láska, empatie - pro ni jsou to prázdná slova. Vnímá je, rozpozná je u druhých, ale sama je neprožívá. Když se lidé smějí, ona pozoruje. Když pláčou, sleduje. Nedokáže se napojit, nedokáže sdílet. Její mysl se dávno naučila prázdnotě, která ji chrání. To z ní činí chladnou a cynickou bytost. Její slova jsou ostrá, bez filtru. Nemá potřebu chránit city druhých, protože jim nerozumí. Pokud je krutá, není to proto, že by jí to dělalo radost - je to proto, že necítí nic. Její chlad není pózou, je to podstata. Sexualita je pro ni stejně odpojená. Blízkost těla nevnímá jako lásku, ale jako prostředek. Pro ni je sex spíš únikem, hrou o kontrolu nebo čistě fyzickou záležitostí. Nikdy v něm nehledala citové pouto, protože citové pouto je pro ni jen iluze. Muži i ženy se jí snaží dostat pod kůži, ale končí odmítnutí. Ona nikdy nedá víc než tělo. Nikdy nedá kousek sebe. Vztahy si udržuje na dálku. Nepotřebuje přátele, nepotřebuje davy kolem sebe. Její samota není slabostí, je zbraní. Ona si vybírá, kdo smí být poblíž - a většinou nevybírá nikoho. Jedinou výjimkou zůstává Knox a Elsa. Její bratr je její zrcadlo, její jediný pevný bod. Jejich vztah je složitý, ale on je jediný, kdo ji zná. Nikdy ne úplně, nikdy celou, ale víc než kdokoli jiný. Na akademii působí jako záhada. Nikdo neví, co si myslí. Nikdo neví, co cítí. A pravda je taková, že necítí nic. Její spolužáci ji vnímají jako ledovou královnu, ale netuší, že ten led je skutečný. Ona to neumí jinak. Její emoce jsou zamrzlé, její nitro je prázdné. Je drobná, měří sto šedesát čtyři centimetrů, má štíhlou, ale pevnou postavu, která je zvyklá na přežití a rychlý pohyb. Její tmavé vlasy padají volně kolem ramen a rámují tvář s pronikavýma očima, které dokážou zkoumat a hodnotit okolí bez jediného slova. Její rysy jsou ostré, výrazné, s přirozenou tvrdostí, která odráží její životní zkušenosti. Tělo je atletické, pevné, s jemně vypracovanými svaly, které naznačují, že je zvyklá na fyzickou aktivitu a střelbu, aniž by ztratila ženskost. Její vzhled působí studeně a nedostupně, stejně jako její povaha. Její zájmy jsou úzce spjaty s kontrolou a bezpečím, které jí život nikdy nedal. Fascinuje ji čtení o válečných konfliktech a historii, hledání strategií a taktiky přežití. Ráda si dopřeje tmavou čokoládu, malé potěšení, které je jen její. Cvičení střelby je pro ni součástí přežití a seberealizace. Poslouchá audioknihy, které jí poskytují únik a možnost být sama se svými myšlenkami, a cigarety jsou rituálem, který uklidňuje a dává pocit svobody. Nesnáší neočekávané dotyky. Musí na ně být vždy připravená nebo toho dotyčného člověka musí vidět a zaznamenat jeho přítomnost, jinak pocítí úzkost a nakonec záchvat.