Shan se narodil za časů třetí světové války, přesněji v den čínského nového roku. Byl svými rodiči velmi milován, avšak každým z nich pro zcela odlišné důvody. Matka jej od jeho prvního nádechu vnímala jako dar z nebes po dlouhých letech neplodnosti, za to jeho otec jej bral jako znamení štěstěny, že jednou získá pozici, na kterou si brousil zuby již pár let, a to prezidenta Nové Asie. Chlapec kvůli tomu odjakživa vyrůstal v luxusu, a rozmazlován, jak jen to bylo fyzicky možné. Nikdy nepoznal hlad jako chudší lidé v zemi, na kterých si válka vybrala svou daň nejvíce. Rozbitá hračka byla ihned vyměněna za novou, sluha, který se mu nelíbil, odstraněn. Shan však nebyl vychován úplně jinak než druhé děti v Nové Asii, sice toho měl více než ony, ale z první ruky se k němu dostávala prvotřídní propaganda o velikosti a bezchybnosti země. Neměl tehdy nikoho, kdo by mu vysvětlil, že se z valné části jednalo pouze o lži, protože by dotyčný ihned skončil v nejhorším vězení, dokud by se jeho názor konečně nezměnil. Když první válku vyhráli, nenašli byste jiné dítě, které by se z této zprávy radovalo více. Tehdy sice sotva plně rozuměl, co takové vítězství obnášelo, ale dokázal si již z oslav po celém Pekingu vyvodit, že to muselo znamenat něco skvělého pro budoucnost jejich národa, a proto je tedy důvod k radostem. 
A pak to konečně přišlo, pár let po třetí světové válce zemřel dosavadní prezident a Xiaocheng jej na tomto postu nahradil. Pro nikoho to nebylo velkým překvapením, Shanův otec by pravděpodobně vyhrál i bez zmanipulovaných voleb, jelikož byl během války vidět a slyšet více než zesnulý prezident za posledních několik let dohromady. V ten okamžik ale Shanovi přestala legrace. Rozmazlený chlapec musel začít vypadat a také se chovat jako syn nejmocnějšího muže v celé Nové Asii, který jednou za hlasitých fanfár převezme místo svého otce a stane se prezidentem. Jiná možnost ani nebyla. Chlapci se proto najmuli prvotřídní učitelé, kteří jej měli naučit vše, co dosud nepoznal, například skromnost, nebo alespoň jak ji dobře předstírat, i když ji ve skutečnosti necítíte. To vše samozřejmě s každodenním drilem o ideálu této říše doplněným výpraskem za jakoukoliv nedokonalost. Trvalo to dlouhé roky, ale z Shana se pro okolní svět stal ukázkový muž. Během proslovů prezidenta stál vždy po jeho boku, v některých momentech dokonce sám přebíral iniciativu. Vždy mluvil klidně, ale druzí od něj sotva mohli odtrhnout oči. Stál většinou v čele diplomatických řízení, jelikož uměl mnoho jazyků a další se stále učil. Nebáli se mu svěřovat tuto výsadu, všichni dobře věděli, že by svou zemi nikdy nezradil. Už sice nebyl naivní dítě, které by věřilo naprosto všemu, především kvůli tomu, že během konstantních příprav na post prezidenta mu již musela být odhalena pravda, aby ji mohl pomoci opět před svými občany zastřít. Mnohé by jistě rozčílilo, kdyby zjistili, že mu valnou většinu života bylo lháno, Shana ale ne. Chápal, proč k tomu muselo dojít a souhlasil s tím. Dokonce ani nijak veřejně neprotestoval, když mu otec jednou u společného oběda oznámil, že si bude muset vzít korunní princeznu Thajska. Ne, že by se mu to líbilo, cizáci nikdy neznamenali nic dobrého a představa, že si bude muset nějakého vzít jej znechucovala. Muselo to tak ale být. Každý spojenec byl cenným zbožím. Právě proto byl poslán do Illey, aby se s princeznou setkal na relativně neutrální půdě. Samozřejmě to nebylo to jediné, co se od jeho pobytu v nepřátelské zemi očekávalo. Čím více lidí se mu povede získat na jejich stranu, tím spíše bude příští odvetný útok úspěšný.