Rodiče Seraphine, Adrian a Selene, se potkali na pláži během velkých surfařských závodů. Ani jeden z nich se závodů neúčastnil, Adrian tam byl kvůli opravě prken a Selene přijela jen s přáteli. Přesto si okamžitě padli do oka. Po několika měsících randění začali plánovat společnou budoucnost. Brzy nato se nastěhovali do domku s výhledem na moře a pustili se do práce. Tedy až po krásné svatbě na pláži, přímo před jejich domem. Po pár letech se jim narodil první syn, Orion, který miloval moře od chvíle, co přišel na svět. O dva roky později přišla na svět i Seraphine. Od první chvíle bylo jasné, že je jiná, odvážnější, zvídavější a vždy v pohybu. Rodiče ji často popisovali jako jejich malý tornádo, které vnášelo do života radost i chaos zároveň. V době, kdy Seraphine rostla, se rodina rozhodla také přidat malou turistickou loď do jejich podnikání. Adrian a Selene začali provozovat turistické plavby pro návštěvníky, což znamenalo, že Seraphine a její sourozenci strávili spoustu času na vodě a pomáhali rodičům v obchodu i s lodí. Sedm let po Seraphine se rodina rozrostla o Lunu, jemnou dívku, která zbožňovala kreslení a malovala pohledy na oceán. Seraphine ji od začátku chránila, brala na sebe roli starší sestry a povzbuzovala ji. Jejich dětství bylo naplněné mořem, sluncem, vlnami a každodenními radostmi i výzvami, které s sebou nesl rodinný podnik. Ačkoliv každý z dětí byl jiný, rodinná pouta je držela pohromadě. Jednoho podzimního rána se její otec a bratr rozhodli vyrazit na moře. Chtěli chytit nějaké ryby k večeři a otec chtěl svého syna naučit potápět se. Seraphine chtěla jít s nimi, ale otec jí slíbil, že příště ji určitě vezme. Den začal klidně, ale počasí se rychle změnilo. Bouře přišla z ničeho nic, obloha potemněla a vlny se začaly zvedat. Ačkoliv byli oba zkušenými plavci, příroda byla tentokrát silnější. Jejich loďka se ztroskotala na pobřežních útesech a otec musel skočit do vody, aby zachránil svého syna. Při tom utrpěl vážné zranění páteře, které ho upoutalo na vozík. Když se vrátili domů, pro celou rodinu to bylo obrovské trauma. Orion, který si dlouho vyčítal, že jeho otec byl zraněn kvůli němu, se uzavřel do sebe a Seraphine, která vždy obdivovala svého otce jako silného a nezdolného člověka, byla konfrontována s jeho zranitelností. Tento moment změnil její pohled na svět. Rozhodla se více pomáhat doma i na jejich lodi, aby ulehčila rodičům. V těch těžkých chvílích se často vydávala k moři, kde se cítila silná a spojena s přírodou. Seraphine nikdy neztratila svou vášeň pro moře, ani pro surfování. Právě díky chvílím, kdy učila svou mladší sestru Lunu, jak surfovat, si uvědomila, co ji v životě skutečně naplňuje. Každý jejich malý úspěch, každý záchytný bod na vlně jí přinášel radost. A tehdy si uvědomila, že chce tuto radost předávat dál. Jak čas plynul, Seraphine kromě sestry začala učit ještě pár dětí ze sousedství. I když byla stále zodpovědná za pomoc rodičům s rodinném podniku, včetně organizování turistických plaveb. Všechno to zvládala s láskou, protože věděla, že rodina je pro ni všechno. Na starosti měla sice je pár dětí ze sousedství, ale jakmile se postavila na bílý písek, věděla, že je na správném místě. Nikdy za to nic nechtěla, byl to jen její koníček o volném čase. Pak přišla Selekce. Zprávy o ní se šířily rychle, ačkoliv Seraphine o ní nikdy nepřemýšlela. Rodiče ji podporovali a její sourozenci ji viděli jako ideální kandidátku. Přesto si Seraphine nebyla jistá. Nehledala pohádky ani palácové intriky. Chtěla žít svůj život, učit děti a být u moře. Ale její malí žáci o Selekci mluvili s nadšením a jejich nadšení ji nakonec přesvědčilo, že možná stojí za to tuto cestu zkusit. Její otec jí tehdy řekl: „Seraphine, ať se rozhodneš jakkoliv, pro mě už jsi vítězka. Ale někdy stojí za to zkusit něco nového.“ Tyto slova jí stále zněla v hlavě, když večer seděla u stolu, přemýšlela a nakonec vyplnila přihlášku. „Moře mě naučilo, že nikdy nevíš, jaká vlna tě čeká. Tak proč to nezkusit?“ Pomyslela si, když její přihláška odplula k výběrové komisi, stejně jako lodě její rodiny k širému oceánu.