Octavio je muž, kterého si většina lidí sotva všimne. Klidný, uhlazený, čistotný s pevným držením těla a rukama, které znají každé víko sudu ve vinném sklípku královského zámku. Jeho hlas je tichý, ale jasně srozumitelný. Mluví pomalu, jako by každé slovo mělo váhu a tížilo na jazyku, a když už něco řekne, většinou to stojí za to.
Octavio pochází z obchodnické rodiny, která věděla, že ve světě rozděleném kastami je potřeba být opatrný a vnímavý. Doma se naučil hlavně mlčet, dívat se a chápat, co se odehrává za slovy a úsměvy. Hledat veškeré intriky těch se, se kterými člověk pracuje. A to mu zůstalo. Je to člověk, který ví, že skutečná moc se málokdy ukazuje nahlas křikem, že vládnou ti, kdo ví, kdy mluvit a kdy držet jazyk za zuby. Proto raději ostatní sleduje a čeká kdy provést svůj tah, aby bylo po jeho.
V podzemí zámku má klíče téměř ke všemu nejen ke sklepům, ale i k informacím, přece jen s alkoholem se mu odemykají až neuvěřitelné dveře. Všichni přijdou na víno... sklenička dvě a snadno se zapomene na opatrnost. Octavio si vše pamatuje. Nesoudí, nepřerušuje, jen v hlavě skládá obrázek, barevný a jasný. Možná proto má vždy drobný náskok. Mnozí se na něj obracejí s žádostmi, jiní mu důvěřují, aniž by si to uvědomovali, jenom on rozhodne co se může otočit proti nim, ale nikdy neuspěchá. Věří, že trpělivost je forma moci, kterou člověk musí využít.
Na veřejnosti je vzorem loajality vždy pozdraví, skloní hlavu, nezvyšuje hlas naučil se skvěle zapadnout. Ale jeho věrnost královské rodině není slepá. Pokud se moc přesune jinam, pokud se v paláci něco zlomí nebude ten, kdo padne s ním. Ví, kdy je třeba se přizpůsobit. Věří v pořádek, ale ne v absolutní poslušnost. Pomůže tomu, kdo je silnější… nebo komu víc dluží. To všechno ho naučil život v obchodě s rodiči.
Má rád ticho, víno a staré knihy. Věci, které stárnou důstojně a uchovávají vzpomínky. Octavio zbožňuje chvíle, kdy je sklep prázdný a on může být sám sledovat jeho výtvory, jeho malé děti co každým dnem zrají. V tom tichu přemýšlí, plánuje. Nikdy nejedná zbrkle. A už vůbec ne náhodou vše je promyšlené jako každá láhev jeho vína.
Je jako víno, které zraje ve stínu. Tichý. Hloubavý. A nebezpečný ve chvíli, kdy si myslíte, že ho máte přečteného.