Miguel Rafael se narodil jako druhé dítě do rodiny de Sá Barreto, jako první se narodil o šest minut jeho starší bratr. Takže ano, narodili se dvojčata, Rafael Thomás a Gabriel Vicente. Asi zřejmě tušíte, do kterého z chlapců byli z otcovi strany vkládány větší naděje na to, že jednou převezme jeho místo a rodové jméno, jako správný následovník aristokratického rodu. Zatímco Gabriel byl oslavovaný svým otcem jako ten první a jediný, Rafael byl na druhé koleji. Otec Gabrielovi věnoval všechnu jeho pozornost a na Rafaela se zaměřil maximálně tak při výchově nebo když něco udělal. Jejich dětství bylo krásné. Bydleli v rozlehlé vile lehce za hlavním městem Brazílie a měli na co si vzpomněli. Hlavně od jejich matky, která je lehce rozmazlovala, ale tak, aby to nevěděl jejich otec. Když jim bylo šest let, začali chodit ho školy. A to ne do ledajaké, nastoupili totiž do soukromé školy pro děti zbohatlíků, kde jejich otec platil majlant, aby se učili to samé co v normální veřejné škole. Už jenom tohle jim dalo cedulku "elita". Gabriel s Rafaleem byli nerozlučná dvojka, všechno dělali spolu. Jen jednou se jim to stalo osudným. Před školou hráli se svými spolužáky fotbal a hlídala je jejich učitelka. Škola byla nedaleko hlavní silnice, kde za den projela stovka aut. Když tam Rafael chtěl běžet pro míč, Gabriel jej odstrčil, že je rychlejší a vydal se pro míč místo něj. Všechno se odehrálo rychle, nikdo nedokázal zareagovat dostatečně rychle, aby se vyhnuli nehodě. V té době bylo klukům šest let. Šest let a Rafael už od svého otce zažíval nenávist za to, že kvůli němu zemřel jeho starší bratr, jeho prvorozený syn a dědic rodového jména a veškerého majetku. V tu chvíli pro něj byl jediný záchytný bod jeho matka, která nad tím nezlomila hůl, věděla, že to byla nehoda a že za to Rafael nemůže. Gabriel jej přece vždycky zachraňoval. Jeho otec pro něj už nikdy nebyl otcem, ale panem. Od smrti jeho staršího brášky se pro něj vše změnilo. Začal na něj být kladen větší důraz co se vzdělání týkalo, to samé jeho chování. Musel být bezchybný, jak to říkával jeho otec 'Gabriel byl bezchybný, ale ty jsi samá chyba.'. Kluci byli sice dvojčata, ale Álvaro viděl sám sebe jen v Gabrielovi, což pro tehdy malého Rafaela bylo těžké k pochopení. 
Jak plynul čas, Rafael dospíval a začal chodit na střední školu, kterou nebylo nic jiného, než institut Le Rosey. Pro Rafaela to bylo těžké, sice měl hodiny francouzštiny a jiných cizích jazyků, ale v patnácti letech byl daleko od své rodiny a jeho otce zajímali jen jeho známky, což... Bylo dost zraňující. Ale jednu výhodu to mělo. Jeho otec nevěděl, že se Rafael sem tam vyspí s nějakou pěknou holkou a trochu jí zamotá hlavu. Nebyla v tom jen touha po ukojení zvědavosti a naléhavosti, ale i otázka, co na to řekne jeho otec. Dlouhou dobu se nic nedělo, ale jakmile Rafael přijel po posledním roce studia domů, zažil výprask jako nikdy ne. Z té doby mu na zádech zbyly viditelné jizvy po pásku a rákosce, co jeho otec použil. To ho donutilo mít své románky v utajení. Po tomhle malém přešlapu byl poslán na další studium, tentokrát do Sorbonna v Paříži, kde strávil dva roky a následně do Universidade de São Paulo, kde studoval práva a mezinárodní vztahy. Během jednoho z večírků, který byl pořádán se vyspal s o dost starší ženou, ale nic víc si kromě dobré noci nepamatoval. Později se mu to ale vymstilo. 
Během začátku jeho práce, což bylo místo diplomata na velvyslanectví Paříží, poznal krásnou ženu, která si jej skoro omotala kolem prstu. Jednalo se o krásnou Henriette se kterou tvořil pár let pár. Když se vrátil do Brazílie, aby jí představil svému otci, bylo mu to jedno, jediné co ho zajímalo bylo to, zda je jeho snoubenka z dobré rodiny nebo ne. Dokonce jeho otci bylo jedno i to, že získal práci v paláci u brazilského krále. A to, že se ve třiceti letech díky tvrdé dřině stal královým asistentem, mu bylo též málo. Aby Rafael utekl před chladem svého otce i zrušenou svatbou, rozhodl se jet do Illeyi, kam by stejně musel. Vše bylo lepší, než sledoval ex snoubenku, kterou si nemohl vzít kvůli tomu, že kdysi spal s její matkou. Naštěstí si tuto informaci nechal pro sebe.