Charakteristika:

Mei je mladá žena, která na první pohled působí sebevědomě a okouzlujícím dojmem. Vyrůstala v prostředí, kde jí nic nechybělo, a proto má přirozený šarm člověka, který ví, jak se pohybovat ve vyšší společnosti. Zároveň je ale velmi společenská a otevřená, takže nepůsobí povýšeně. Naopak si dokáže rychle získat lidi kolem sebe a vytvořit atmosféru, v níž se cítí každý pohodlně.
Jednou z jejích nejvýraznějších vlastností je extroverze, miluje být obklopená lidmi, vést rozhovory a být středem pozornosti. Její schopnost komunikace je obdivuhodná, ať už jde o přátelské povídání, nebo o diplomatické jednání. Vyniká v cizích jazycích a umí velmi přesvědčivě argumentovat. Díky tomu dokáže na ostatní působit dojmem, že vždy ví, co dělá, a že má všechno pod kontrolou.
Za její vyrovnaností se ale skrývají slabiny. Mei není člověk, který dobře snáší samotu, potřebuje pozornost a společnost, jinak má tendenci cítit se ztracená a osamělá. Někdy dokáže být až přehnaně dramatická a vyvolávat konflikty, aniž by to bylo nutné. Ve chvílích, kdy se cítí odstrčená, může jednat impulzivně a riskovat více, než by bylo rozumné. Naštěstí tuto svoji stinnou stránku ve svojí pozici diplomatky skrývá, nikdy by si to nedovolila před očima lidí, kde je reprezentace důležitá. 
Má také sklony k rebelii. Ráda experimentuje, zejména se svým vzhledem, a často mění účes či barvu vlasů, aby vyjádřila svou náladu nebo aktuální životní etapu. Tato touha po změně jí dodává osobitost, ale zároveň ukazuje, že občas bojuje s nespokojeností a potřebuje neustále nové podněty.
Na druhé straně je Mei cílevědomá a ambiciózní. Když si stanoví cíl, dokáže pro něj tvrdě pracovat. Je chytrá, vnímavá a umí se rychle přizpůsobit situaci. Umí také odlišit okamžiky, kdy je vhodné být spontánní, a kdy je potřeba působit vážně a profesionálně.

Minulost:

Mei se narodila jako druhá ze dvou sourozenců na samém začátku války. Možná se to zdálo jako velmi nevhodná doba pro příchod dítěte na svět, ale ona sama válku nikdy nepocítila na vlastní kůži. Její otec byl vlivný podnikatel a jeho bratr, tedy Mei strýc, působil ve vysoké politice. Díky jejich postavení vyrůstala v přepychu podobně jako její bratranec. Měla všechno, po čem zatoužila, a ještě něco navíc: nejkrásnější oblečení, nejchutnější jídlo i nejlepší vzdělání.
Rodinné vztahy ale rozhodně nebyly dokonalé. Otec byl kvůli pracovním povinnostem neustále pryč, a tak se o ni a jejího bratra starala především matka, žena v domácnosti. Se starším bratrem byla v každodenním kontaktu a vytvořili si velmi silné pouto. Když ho ale otec poslal na prestižní internátní školu, aby z něj vychoval někoho vlivného, Mei se zhroutil svět. Ztratila totiž nejen bratra, ale i svého nejlepšího kamaráda.
Naštěstí netrvalo dlouho a i ona dosáhla věku, kdy mohla nastoupit na školu. Uprosila otce, aby ji poslal na stejnou internátní školu, a nakonec se nechal obměkčit. Byla nadšená, že mu může být znovu nablízku.
Zpočátku měla obavy, ale prostředí školy si rychle zamilovala. Od dětství byla extrovertní, a tak si snadno získala popularitu mezi spolužáky. Navíc byla velmi dobrá ve studiu, nejvíc ji bavily jazyky, ve kterých vynikala. Brzy se naučila hned několik a dál se učila další, protože, jak sama říkala, nikdy nevíte, kdy se vám budou hodit.
Na střední škole se příběh opakoval, opět internát, ale tentokrát už trochu „zvlčela“. Nebylo to tak, že by všichni studenti byli upjatí a strojení. Právě naopak, právě tam se odehrával ten největší party život. Mei se sice hádala na akcích debatního klubu, jehož se stala prezidentkou, ale dokázala dělat drama i na večírcích, které se potají konaly na pokojích. Právě na střední si také poprvé obarvila vlasy na jinou barvu než svou přirozeně tmavě hnědou. A tehdy se zrodila vášeň, která ji drží dodnes, střídá barvy jako ponožky, až její vlasy občas „prosí o slitování“.
K jejím rodičům se to nikdy nedostalo, protože navzdory všem eskapádám byla vzornou studentkou a aktivně se účastnila akademických soutěží. Školu reprezentovala na vynikající úrovni, takže nic nebránilo tomu, aby nastoupila na vysokou školu. Zvolila si studium mezinárodních vztahů, protože věděla, že právě to je její cesta. Tam se trochu uklidnila, naučila se, kdy se může odvázat a kdy je potřeba působit reprezentativně.
Na vysoké škole se její život ubíral podobným směrem jako dříve, ale stalo se něco, co ho přece jen výrazně změnilo. Její strýc, který se dlouhodobě angažoval v politice, se stal prezidentem Nové Asie. Pro ni i celou rodinu to znamenalo obrovskou příležitost. S pomocí otce a díky vlastním studijním výsledkům ho dokázala přesvědčit, že by byla výbornou diplomatkou a mohla by doprovázet jeho či svého bratrance na oficiální cesty. Jako bývalá prezidentka debatního klubu měla totiž argumenty více než přesvědčivé.
Nedávno úspěšně dokončila vysokou školu a získala diplom. Uvědomovala si, že v nové roli už nemůže být rozjívenou studentkou, ale musí působit seriózně a reprezentativně. I když věděla, co všechno je pouhá propaganda, nikdy ji nezpochybňovala, měla totiž vysoké cíle a sny. Práce diplomatky jí navíc nabízela přesně to, co milovala: cestování, setkávání s lidmi a možnost využívat svůj talent na cizí jazyky.
Když ale odloží pracovní povinnosti, je z ní pořád ta samá dívka, která se nebojí upustit páru a užít si život naplno.