Charakteristika:

Vysoký potetovaný chlap, který by kde komu v noci v prázdné ulici nahnal strach. I tenhle popis by stačil na Maerona Taryena, který si nenechá nic líbit. To vypovídá něco o tom, že nerad nechává lidi, aby o něm mluvili za jeho zády a už vůbec ne, aby takhle mluvili před ním. Nevypadá na to, ale trpělivostí moc neoplývá, což je u strážce nejspíše divné, ale čemu se u něj divit, když pochází, odkud pochází. Jeho život nebyl jednoduchý a on též není jednoduchý. Násilí a bolest jsou pro něj tichá radost, která je pro něj něco, co by nikdo kdo vyrůstal v úplné rodině nechápal. Armáda ho naučila jedné věci - oddanosti k Německé federaci a k císařskému rodu, což o něm vypovídá, že je loajální, i když by to do něj nikdo neřekl... Když mluví, je to chladnější, jako závan ledového větru, ale občas si u něj jde povšimnou sarkasmu. 
Tím, že si občas libuje v bolesti to o něm vypovídá, že je houževnatý a neústupný. Další bod, který může připsat životu na ulici. Jeho chlad na povrchu není jako z romantických knížek, kde se vždy ukáže, jak jsou muži uvnitř měkký a zranitelný. Tohle pro Maerona neplatí, pokud se nejedná o otázku jeho sexuality. Nahlas by to nikdy nepřiznal, že je gay, ale v koutku duše to věděl. Jestli chcete dělat kompromisy, u Maerona si to radši rozmyslete. Jakmile se jednou rozhodne, že něco bude tak, jak to rozhodl, nezměníte jeho názor, dokud nejste jeho nadřízený. Zkrátka voják, co se patří a sluší.

Minulost:

Maeronovu minulost by bylo nejlepší začít hezky od začátku. A to seznámením jeho rodičů, což bylo před třiceti lety. Lotte byla dcera inženýra, který se zabýval těžebními stroji. Tedy jeho firma se jimi zabývala. A jak to tak bývá, u jediného potomka se klade důraz na to, aby bylo podle obrazu svých rodičů, což Lotte byla. Její otec, Maeronův dědeček, chtěl zlepšit těžební průmysl, jelikož by jim to přineslo pořádný balík peněz a slávu jejich jménu, ale měl nemocné srdce, aby mohl letět někam, kde se mohl udělat dobrý výzkum a prorazit tak jejich rodovému jménu slávu. Z toho důvodu do Baffinu poslal svou dceru, která byla stejně studovaná jako on a tak tomu skvěle rozuměla. 
Už jenom po cestě do Baffinu byla ohromená tím, jak kus téhle obrovské země vypadal. Druhý den po příletu se hned pustila do výzkumu. A k tomu patřilo, aby se ušpinila a poznala, jak těžké to těžaři mají, jen tak mohla podle svého otce poznat, jak tvrdě pracují a že si svět zaslouží nějakou pomoc pro tyhle lidi. Nedobrovolně se jí ujal jeden z těžařů - Caelen Taryen. Muž, který jí za měsíc výzkumu převrátil život vzhůru nohama. Od prvního pohledu se do něj zamilovala a propadla mu, takže se nebylo čemu divit, když se rozhodli pro vztah na dálku. Ovšem, to moc dobře nedopadlo. Když se vracela zpátky do Německa, byla krátce těhotná a nevěděla o tom. Chvíli bylo vše skvělé. Výzkum dobře běžel a vyvíjel se pomalu průlom průmyslu, Lotte si s Caelenem celkem často volala i psala, ale to vydrželo jen dva týdny. Pak se spojení s Caelenem přerušilo a Lotta nikdy nezjistila co se s ním stalo. Místo toho ale zjistila, že je těhotná. Jelikož Lotte nechtěla jít na potrat, musela se přiznat svému otci, který tuto novinku už nikdy nerozdýchal. Doslova. Rodinný podnik tak přešel na Lottu, ale ta nevěděla jak to ve světě chlapů chodí, ne když dělala jen výzkumy a nákresy a k jednáním se nedostala. Hodně rychle se z ní stala oškubaná slepice a to jen kvůli drobné chybičce, kterou přehlédla. Z bohaté a chvíli úspěšné ženy se tak stala troska, kterou k sobě nikdo nechtěl. Jako bezdomovkyně to neměla moc snadné, ale uklidňovala se tím, že pro svého syna najde dobrý domov, jenomže to jí také nevyšlo. Zemřela na poporodní komplikace, které se projevili v krátké době a už jí nebylo pomoci. Malý Maeron, jak jej pojmenovala, se tak ocitl v sirotčinci, kde strávil osmnáct let svého života. Teda skoro osmnáct let.  
Už od útlého věku byl chladnější než ostatní děti. Takový malý tichý rváč, který byl dost odlišný od jiných dětí. Kdykoliv se mu něco nelíbilo dal to najevo a nenechal si od ostatních dětí brát své věci, což byl malý vyřezávaný vlk a deník jeho matky. Jediné dvě věci, co mu zbyli. Vlka vyřezal kdysi jeho otec pro jeho matku aniž by věděl, že je s ním Lotte těhotná. Vychovatelky jej tak označovali za problémové dítě a trestali ho bitím a malými porcemi jídla. Vadilo mu to, ale když si stěžoval, vždycky se mu to vrátilo akorát tak ranami a zákazy, co všechno nesmí dělat. Ve svých šestnácti letech toho měl dost a jednoho večera si sbalil pár svých věcí a utekl pryč. Už nikdy se tam nevrátil. Tím začal jeho život na ulici. Bylo to pro něj hodně těžké, ale nějak se s tím porval. Tak, jako to dělal vždycky. V šestnácti letech se začal rvát a postupně se dopracoval k tomu, že si na něj lidé začali sázet. Ze začátků dostával na budku, ale přeci jen se mu občas podařilo zasadit ránu zpátky a vyhrát pro sebe nějaké peníze. Jednou si ho takhle všiml muž, který hledal někoho pro svou ženu. Ne milence, ale někoho, kdo by jí doprovázel a rozjasnil její depresivní období. A mladý Maeron se zdál jako skvělá volba. Jeho vnitřnímu já se to příčilo, ale měl za to dostávat hezké peníze, takže na to nakonec kývl a souhlasit. Ze začátku bylo vše růžové a skvělé, líbilo se mu žít v luxusu a užívat si to, co si doposud mohl nechat jen ve snech. Zlomový bod nastal ve dne, kdy jej ona žena znásilnila, i přes to, že mu bylo jen sedmnáct. Díky tomuhle okamžiku si k ženskému pohlaví ve vztahu vybudoval silný odpor a radši opět utekl. Nedokázal v takovém luxusu dál žít a žít s tou, která ho zneužila. V tomhle věku se taky začal nechávat tetovat, což na ulici nebyl žádný problém, když člověk znal ty správné lidi, kteří umí tetovat a mají na to dobré věci. Nemohl se dívat na svou kůži, které se dotýkala. Nenáviděl se za to, že to vůbec dovolil. Jako spasení pro svou duši našel nábor do armády. Přeci jen, jeho matka ve svém deníku psala, že jeho otec pro ní byl jako voják. Někdo, kdo by pro ni i zabíjel. Zbývalo mu jen počkat do osmnácti let, než jej přijali. V mezidobí se vrátil k pouličním rvačkám a našetřil si o pár babek víc na svá tetování, která mu hezky pokryla skoro celé tělo. 
V armádě našel to, co mu dlouhou dobu scházelo. Klid. Řád. Pevnou ruku, která ho jasně vedla. Poznal to, pro co se narodil. Chlad v srdci a oddanost něčemu většímu, než je on sám. Netrvalo to moc dlouho a po pár letech se dostal do čela armády. Někdo si ho vážil a někdo se mu vysmíval za jeho příjmení Vogt,.. Všichni věděli, jak skončila firma jeho dědečka a matky. Jaká šlapka podle nich jeho matka byla. Už jen ze vzteku si příjmení nechal změnit na to, jenž našel v závěru deníku. Ani netušil, že je to právě jeho otec, jelikož se tam o něm matka vyjadřovala jako o slušném muži. Slušný muž by jí neopustil. Když se mu odvážil jeden z vojáků do očí říct, jaká byla jeho matka coura a že on je pouhá hříčka osudu. Zmlátil ho, ale k jeho smůle se je generál přiřadil do jedné skupiny a jim nezbývalo než se vzájemně ignorovat. Až do jednoho okamžiku. Během války se však stalo něco, co nečekal ani jeden z mužů. To, že byli izolováni na nějaký čas od zbytku týmu, jelikož se museli rozdělit, se jim stalo osudným. Při jedné z hádek mezi nimi totiž přeskočila jiskra a Maerona jeho nepřítel políbil. Všichni si zřejmě dokážeme představit, co se stalo dál a že to nějakou chvíli pokračovalo. Ovšem Maerona to celou tu dobu děsilo a on musel jít pryč. Proto se taky nechal převelet, jen jediné volné místo bylo v paláci jako strážce sestry korunního prince. Na svůj věk, dvacet čtyři let, byl dobře hodnocený, takže to nebyl takový problém. A i když to bylo s princeznou občas těžké, nevzal se. Nechtěl se vzdát toho, za čím si tak tvrdě šel, za lepším životem. A to, že se mu naskytla skrze Selekci cesta do Illeyi jej nadchla. Bude moct možná najít svého otce.