Liberty vyrůstala snad od nepaměti se svými prarodiči. Její rodiče se totiž zřekli péče, protože byli velice mladí. Její matce bylo teprve patnáct let a i proto, když se malý uzlíček neštěstí narodil, její matku nenapadlo nic lepšího, než ji pohodit na rohožku domu svých rodičů. Od té doby se po ní slehla zem. Prarodiče ji přivítali s vřelou náručí, těšili se, že z ní vychovají spořádanou dívku, která toho dosáhne v životě hodně. 
Z Liberty vyrůstala divoká holčička, která nedokázala posedět na místě a místo obdivování hrdinů v televizi, milovala pořádné záporáky, kteří ničili svět. Často si na ně hrála a vytvářela si kostýmky, aby vypadala přesně jako oni. 
Prarodiče si mysleli, že je to jen fáze, ale její divokost ji nepřešla ani v následujících letech. Babička se ji snažila navlékat do princeznovských šatiček, ale místo radosti dostala zpět záchvat vzteku a na pruhy rozstříhané šaty. I proto se Liberty začala distancovat od svých prarodičů a radši se zamykala v pokoji, kde četla hororové a krimi příběhy. Když ji bylo třináct, dostala se do první rvačky se svým spolužákem, který se ji začal posmívat, kvůli jejímu výraznému úsměvu. Liberty věděla, že není kdo ví jaká krasavice, ale rozhodně si nechtěla nechat líbit tohle chování. Proto i shodila spolužáka ze židle na zem a pěstičkama ho mlátila, dokud ji učitelka neoddělila od něj. Liberty se hájila slovy, že je to kluk a měl být schopný se ubránit, ale ani to ji nepomohlo v tom, že musela zůstávat půl roku každý den po škole a byla přesunuta do jiné třídy. 
Puberta byla pro Liberty těžká. S dospívajícím ženským tělem si nevěděla rady, najednou se ani sama sobě nelíbila. Tehdy již s prarodičemi sotva mluvila. Bylo pro ni těžké jim vyjádřit, jak se cítila. Začala se věnovat odemykáním zámků. Koupila si tajně napínací klíč a paklíč a začala trénovat na nejjednodušším zámku u ní v pokoji. Dlouhlo ji trvalo, než na to přišla, ale když ji konečně docvakl princip, šlo ji to jako po másle. Díky této zkušenosti byla schopná se tajně proplížit, kam jen chtěla. Proto se i v noci vykrádala z domu a vloupávala se do školy, kde jen bloudila po chodbách, nebo občas chystala vtípky na učitelé a studenty. 
Prolomová fáze pro ni byla, když její prarodiče se rozhodli ji poslat na univerzitu pro vojáky. Už si s ní nevěděli rady, potřebovali, ať se sklidní a dospěje. Liberty se to nelíbilo, proto se ten večer ještě s prarodiči pohádala. Jejich hádka dospěla k tomu, že utekla z domu. Vylezla na střechu domu, kde věděla, že ji hledat nebudou. A tím k ní došel další její koníček. Ten adrenalin toho, když šplahala po budovách půdobil na ni jako ty nejlepší drogy. Když se po dlouhé noci uklidnila, vrátila se domů. Doufala, že její prarodiče přijdou k smyslům, ale to už měla u prahu zabalené kufry. V tu chvíli se zapřísáhla, že už nikdy s nimi nepromluví ani slovo. Na akademii odjela. Ale nebyla šťastná. Bojový výcvik ji sice bavil, ale ostatní? Aby dodržovala pravidla, která ji byla nastolena? To byl velký problém pro ni. 
Po nějaké době se naučila, jak předstírat spořádanost, přitom však když druhou tvář sundala, chodívala s ostatními studenty na podzemní zápasy, kterých se také účastnila. Díky výcviku kolikrát měla navrch, ale několikrát také prohrála a jení obličej pak zdobily barevné modřiny. Podzemní zápasy pro ní byly vším. Adrenalin, který díky nim pociťovala, byl jako pohon k tomu, aby pokračovala v životě. Jen posledních pár let se rozjímala nad otázkou, co se stalo s jejími rodiči a jestli ji vůbec prarodiče řekli pravdu. Nikdy nebude jejich princezna, ale jejich snaha ji k tomu dotlačit byla víc než podivná. Na alademii se učili, jak skládat zbraně, čistit je. Ale to pro Liberty bylo málo, protože ona? Ona si je začala vylepšovat. A to byla její tajná zbraň.