Jasper Ashford se narodil do prominentní rodiny Ashfordů jako prvorozené dítě, která na veřejnosti vystupovala jako klan úspěšných podnikatelů. Pravda ale byla mnohem temnější – Ashfordovi byli jednou z vlivnějších mafiánských rodin v Anglii. Ve stínech ovládali obchod s informacemi, zbraněmi a "čistili" cesty těm, kdo si mohli dovolit mlčet.
Jeho otec, Richard Ashford, byl mužem bez slitování. V rodinném sídle vládla tvrdost, chlad a neviditelný tlak. Jasper brzy pochopil, že láska zde není podmíněná citem, ale loajalitou. Jediný skutečný vztah, který měl pro něj skutečnou hodnotu, byl ten s jeho mladší sestrou Alicií – byla laskavá, zvídavá a na rozdíl od ostatních členů rodiny měla čisté srdce. Byla jeho světlem v temném domě plném stínů.
Jasper chtěl pro svou sestru lepší budoucnost – snažil se ji chránit před špínou rodinného dědictví. Často jí šeptal, že až bude starší, vezme ji někam daleko, pryč od Ashfordových. Ale svět jejich rodiny neodpouštěl slabost. Když Jasper v osmnácti utekl z domova a narukoval do armády, Lydii ztratil z očí. Byl přesvědčený, že ji tím chrání – že jí tím dává šanci. Mýlil se.
O pár let později se dozvěděl o její smrti. Byla údajně zavražděna, když náhodou zjistila příliš mnoho o jedné z akcí vedené jejich vlastním bratrem Victorem. Její smrt byla prezentována jako nehoda. Tomu však nikdy nevěřil. Nikdo z rodiny o tom nemluvil. Matka mlčela. Otec se tvářil, že je to nepodstatné. A Victor? Ten se odvrátil, bez výčitek.
Jasper se s tím nikdy nesmířil. Jeho vina, že odešel, že ji tam nechal, ho po celou dobu pronásleduje. Alicie pro něj byla symbolem naděje – a když zemřela, zemřela i část jeho duše.
Ve vojenské službě hledal únik. Tam alespoň pravidla dávala smysl. Během jedné mise v nebezpečné oblasti padl se svou jednotkou do léčky. Po krutém výslechu a mučení byl Jasper pohřben zaživa v zasypané šachtě. V naprosté tmě, s uvadajícím dechem a tělem na pokraji kolapsu myslel jen na Lydii. Její hlas mu v hlavě opakoval: „Nesmíš to vzdát.“
Přežil. Ale návrat domů z něj učinil jiného muže. Z armády odešel a stal se profesionálním strážcem – mužem, který chrání jiné, protože ty své už ochránit nedokázal. Nabídku stát se osobním strážcem princezny přijal bez zaváhání. Možná v tom viděl vykoupení. Možná jen novou válku, kterou může vyhrát. Ale ví jedno: **už nikdy nedovolí, aby někdo další zemřel kvůli jeho tichu**.