top of page
Henriette.png
Vztah: Svobodná.
Je VeuxZAZ

Charakteristika:

Od útlého věku byla jiná než ostatní. Ne proto, že by chtěla být výjimečná, ale protože v sobě měla vrozenou bystrost a vnímavost, která ji vedla dál než ostatní kolem ní. Vše kolem sebe pozorovala s jasným a rychlým úsudkem, měla výjimečnou paměť a dokázala si spojit zdánlivě nesouvisející informace. Nevěnovala se zbytečným dětským hrám ani snění, ale odjakživa plánovala a měla před sebou cíl - něco, co chtěla dosáhnout, a nebyla ochotná se nechat ničím a nikým brzdit.
Na rozdíl od mnoha vrstevníků nebyla impulzivní hloupou rebelkou. Její tvrdohlavost nebyla pouhým vzdorem, ale vědomým rozhodnutím. Když si něco usmyslela, neměla důvod ustoupit, protože vždy pečlivě zvážila všechny možnosti a rizika. Byla trpělivá, strategická a uměla čekat na tu správnou chvíli, kdy udeřit. To z ní dělalo nejen těžkého soupeře, ale i nepostradatelného spojence.
Flirtování bylo její přirozenou zbraní, a to nejen jako hra, ale také jako nástroj. Uměla používat svůj šarm a lehkou provokaci tak, aby si získala pozornost, vyvolala zájem a posunula se tam, kam chtěla. Nebyla naivní, věděla, jaké hranice nesmí překročit, ale zároveň si flirtování užívala jako formu komunikace, která jí otevírala dveře tam, kde jiní naráželi. Přitom nikdy nepůsobila povrchně - její vtip a inteligence byly vždy patrné a dodávaly jejím slovům hloubku, která přitahovala a zároveň vzdorovala jednoduchému pochopení.
Navzdory tomu, že nepocházela z bohaté rodiny, vždycky působila dojmem, že do vyšší společnosti přirozeně patří. Měla vrozený smysl pro eleganci. Uměla si vybrat šaty i doplňky tak, že vypadala stylově, i když byly z druhé ruky. Vždycky našla způsob, jak se obléct vkusně, čistě, a přitom s jemnou dávkou extravagance, která poutala pohledy. Nepotřebovala drahé šperky, aby v místnosti zářila. Měla ten typ elegance, který nevychází z peněz, ale z postoje, držení těla a sebevědomí.
Rodina pro ni byla základem, který ji formoval a držel při zemi. Milující matka jí od malička vštěpovala hodnoty laskavosti, odvahy a pevnosti, a i když už není na světě, její přívěsek, který nosí stále u sebe, je pro ni stálým připomenutím síly, kterou v sobě nosí. Matčin odkaz ji učí, že síla není jen v tvrdosti, ale i v soucitu a vytrvalosti. S bratrem má pevné pouto, je ochránkyní, která umí být laskavá, ale i neústupná, když je potřeba.
Její přístup k cizím je opatrný. Nedůvěřuje hned na první pohled a raději si lidi pečlivě prověřuje. Vztahy nebuduje povrchně, ale když jednou dovolí někomu proniknout blíž, dokáže být věrná a loajální až do krajnosti. Své emoce drží často pevně pod kontrolou, ačkoli když je pustí na volno, jsou hluboké a intenzivní. Je to žena, která ví, co chce, a když si to vezme do hlavy, nic jí v cestě nezastaví. Teda téměř nikdy..

Minulost:

Její dětství bylo… obyčejné. Ani chudé, ani přepychové. Rodina patřila k vyšší střední třídě a bydleli v Lyonu – v klidné čtvrti, kde každý znal každého. Jenže to „obyčejné“ skončilo dřív, než vůbec začalo. Když jí byly čtyři roky, její matka zemřela při porodu. Byla pro ni vším. Její hlas, její náruč, celý její svět. I když tehdy všechno ještě nechápala, zůstala po tom jizva, která se nikdy úplně nezahojila. Od té doby v sobě nosila tichý, hluboký strach z porodu. Ne hysterický, ale zakořeněný. 

Její otec se snažil být vším, co potřebovala. Byl mírumilovný, rozvážný, klidný. Nikdy ji do ničeho nenutil a nikdy nezvyšoval hlas. Díky tomu v něm našla jistotu. Vyrůstala v klidu, a spíš pozorovala, než vybuchovala. Už jako dítě měla zvláštní schopnost číst lidi a situace. Věděla, kdy mluvit, kdy mlčet, jak působit, jak jednat. Diplomacie jí byla vlastní, než o ní vůbec slyšela. Proto nikoho nepřekvapilo, že po maturitě zamířila na místo nejlepších vysokých škol, tedy do Swendway.
Zvládla přijímačky a odešla z Lyonu. Začal nový život. Milovala ten ruch, výzvy a možnost debatovat, analyzovat, hledat cesty tam, kde jiní viděli zeď. Diplomacie jí šla a ještě víc ji bavila. Byla mezi nejlepšími na univerzitě.
Po promoci se vrátila zpátky do Francie. Zamířila rovnou do Paříže – města, které ji odjakživa fascinovalo. Našla si malý byt a brzy začala pracovat v nižším diplomatickém týmu Ministerstva zahraničních věcí. Zaměřovala se na kulturní výměny a tlumočnické dohody. Nebyla to práce, která by plnila titulky novin, ale byla klidná, stabilní, a postavená na tom, co uměla nejlépe: vyjednávat klidně a s úsměvem. Jen..to nebylo uplně to co vždycky chtěla. Ale pro začatek ji to rozhodně stačilo.
A právě tehdy přišel on. Miguel. Byl přesně ten typ muže, který ji přitahoval. Bláznivě se do něho zamilovala. Vzít si ho. Věřit tomu, že všechno do sebe zapadne. Jenže… nezapadlo. A všechno, co si budovala, se zhroutilo dřív, a ani s tím nic nemohla dělat.
Zbalila kufr a odešla. Paříž jí najednou začala vadit - její vůně, její ulice, vzpomínky. Vrátila se zpátky do Swendway. Potřebovala dýchat. Chtěla zmizet. A podařilo se. Během pár dní přijala nabídku na místo diplomatky. To bylo přesně to co chtěla. Pořadnou práci, kde by se mohla lépe ukázat svůj talent. Svět se začal dávat pomalu dokopy.
Pak přišlo to, co to začalo zpět ničit. Nejprve zpoždění. Pak znepokojení. A pak dvě čárky na testu. Seděla tiše a cítila, jak se jí rozbíjí hlas. Byla těhotná. Sama. S tím strachem, který ji pronásledoval od dětství. Ztracená. Přesto ale věděla jedno, to dítě by nikdy nemohla opustit. I kdyby se bála. I kdyby to bolelo. Bylo její.
Právě tehdy přišla Selekce a pozvánka do Illeyi. Semkla rty, zhluboka se nadechla a rozhodla se, že pojede. Zahrát roli diplomatky. A v koutku duše doufala, že ho tam znovu uvidí.

© 2025 by the Legacy of Selection rpg. Powered and secured by Wix

bottom of page