Forrest je člověk, kterého málokdo hned zaujme svou přítomností, protože je tichý a přirozeně introvertní. Spíš než slovy dává přednost naslouchání, a právě v tom tichu dokáže vnímat věci, které jiní přehlížejí. Je laskavý a soucitný, zvláště vůči těm, kdo jsou slabí nebo zranění, protože sám ví, jaké to je být v takové situaci bez opory. Přestože na první pohled působí křehce, uvnitř ukrývá neobyčejnou vnitřní sílu, která se však neprojevuje křikem nebo silou, ale vytrvalostí a tichou odhodlaností.
Celý svůj život byl pečovatelem, nikdy neopustil svého otce, i když to znamenalo obrovské oběti a neustálé zápasy se světem kolem sebe. Jeho citlivost je zároveň zdrojem jeho melancholie, protože nese bolest, která by mohla zlomit mnohé, ale on si dokáže zachovat rovnováhu a nenechat ji ovládnout své jednání. Forrest je chytrý a rychle se učí, hlavně ze zájmu o léčitelství a bylinky, které si osvojil samostatně, daleko od oficiálních cest.
Ačkoli není nejsvalnatější, jeho tělo je mrštné a hbité, pohybuje se s nenápadnou lehkostí, jako by byl spojen s krajinou, po které kráčí. Znalost terénu, bylin a lidského těla mu dává schopnost reagovat rychle, přesně a chytře. Jeho největší zbraní je však mysl. Šachy ho naučil hrát jeho otec, a během několika měsíců se z něj stal mistr – ne kvůli ambici, ale protože v tichém soustředění našel rovnováhu a cestu, jak pochopit svět jako soubor možností a strategií.
Přestože je Forrest většinou vnímán jako laskavý a mírný člověk, má i svou složitější stránku. Když se ponoří do své práce, ať už jde o léčivé směsi, sběr bylin nebo studium textů, umí být velmi soustředěný, někdy až neústupný. V takových chvílích působí rázně, někdy chladně, a i když nechce nikoho ranit, může být netrpělivý, pokud má pocit, že ostatní nechápou souvislosti.
Znalosti, které si dlouhá léta trpělivě budoval, jsou pro něj oporou i štítem, a tak se občas drží své verze pravdy trochu křečovitě, zejména pokud cítí, že by mohl být zpochybněn. Ale přestože má sklony k jistému intelektuálnímu elitářství, není arogantní, pokud mu někdo dokáže, že se mýlil, uzná to. Možná ne hned, možná až po chvíli ticha, ale přiznání přijde. A často i s omluvou.
K tomu se pojí další, jemnější vnitřní konflikt: Forrest má problém s důvěrou. Ne že by lidem nevěřil úplně, ale poté, co byl zrazen svou ženou a matkou, drží si ostatní více od těla, než si sám připouští. Je milý, pozorný, ale málokoho si pustí doopravdy k sobě. Lidé často cítí, že je s nimi Forrest rád, ale zároveň, jako by byl kousek odtažený, jako by nikdy nebyl úplně přítomen. Částečně je to ochrana, částečně zvyk.
A v neposlední řadě Forrest občas zapomíná na sebe. Je tak zvyklý být tím, kdo pečuje o ostatní, že neví, jak si říct o pomoc. Když je unavený nebo vyčerpaný, stáhne se, místo aby si odpočinul nebo požádal o podporu. Není to hrdinství, je to tichý vzorec, který v sobě nosí od dětství, kdy si musel zvyknout spoléhat jen sám na sebe.
Má hluboce zakořeněný odpor ke kastovnímu systému. Nejen z osobní zkušenosti ví, jak krutý a nespravedlivý dokáže být, viděl, jak lidé soudí ostatní podle nálepky, kterou jim společnost přilepila, místo aby vnímali skutečnou hodnotu jednotlivce. Forrest se nikdy nesmířil s tím, že jeho schopnosti a znalosti by měly být přehlíženy jen kvůli původu. Moc dobře ví, že to, co nosí v hlavě, nemá nic společného s tím, jak ho svět označil. Jeho odpor je však tichý, nevede revoluce, ale mění svět trpělivě, každý den, ve skutcích, které dokazují, že důstojnost a moudrost nejsou výsadou mocných.
Přestože byl zrazen a ztratil to, co miloval, stále věří v sílu lásky a naději, což z něj dělá někoho, kdo nezahořkl a nepřestal snít. Odpouští, protože pomsta mu nepřipadá jako cesta, ale ztráta, kterou zažil, ho navždy proměnila. Je pokorný a spokojí se s málem, nehledá slávu ani uznání, protože jeho hodnoty jsou hlubší a jednodušší, stačí mu dělat dobro v tichosti a nechávat za sebou něco, co roste a dýchá.
Jeho vzhled odráží jeho nitro. Má subtilní a hubenou postavu, která nevzbudí dojem vojáka, spíše někoho křehkého a jemného. Pleť je bledší, často s lehce zašpiněnými rukama od hlíny nebo mastí, což svědčí o jeho práci a blízkosti k přírodě. Jeho rysy jsou jemné a chlapecké, díky nim vypadá mladší, než je jeho skutečný věk. Vlasy má světlé, někdy až popelavé, často rozcuchané a neupravené, jako by spěchal ven za svými rostlinami. Oči, klidné a tiše pronikavé, mají barvu mezi šedou a zelenou, a v nich se zračí tíha i mír zároveň.
Jeho oblečení je jednoduché, většinou starší kousky v zemitých tónech šedé, zelené a hnědé, čisté, ale nikdy vyzývavé. Na ruce má jizvu, kterou málokdo viděl a ještě méně rozumí, protože je to stopa minulosti, kterou si nese potichu a bez slov. Někdy nosí jednoduchý přívěšek, sušený květ zalitý v pryskyřici, symbol něčeho, co miloval a co mu dává sílu dál.