Damon Illéa je muž, kterého veřejnost zná jako prince, ale málokdo doopravdy ví, co se za jeho klidnou, uhlazenou maskou skrývá. Navenek působí zdrženlivě, rezervovaně, možná až odměřeně, ale v hloubi duše je to citlivý pozorovatel, vnímavý k detailům, tichý milovník světa, který si kolem sebe pečlivě skládá jako útočiště. Je to svět složený z ticha, hudby, vody a pohybu a především ze svobody, kterou jinde v životě tak zoufale postrádá. Nikdy nebyl jen obrazem dokonalého prince, jakého by si dvorní etiketa představovala. Jeho svět je mnohem hlubší než směs titulů a povinností, které mu visí nad hlavou jako neviditelné závaží. V chaosu paláce a pod tlakem královského původu si vytvořil vlastní svět zájmů a návyků, v nichž nachází sám sebe a kde ho nikdo nesoudí.
Sport a fyzický pohyb jsou pro něj základní pilíře vnitřní rovnováhy. Běh je jeho každodenní únik, nejen fyzický, ale i mentální. Běhá dlouhé trasy, většinou velmi brzy ráno nebo pozdě večer, kdy jsou ulice prázdné a nikdo ho neruší. Právě při běhu si srovnává myšlenky, pouští napětí, utíká od palácových povinností. Není to forma soutěžení, ale očištění. Box je pro něj ventil vnitřní agrese a frustrace. Než by křičel, raději mlčí a bije do pytle. Potřebuje cítit úder, odpor, tělo v akci. A pak je tu šerm, vzpomínka na dětství, kdy ho učili disciplíně a kontrole. Dnes mu slouží jako mentální cvičení, forma meditace pohybem. Každý výpad je soustředěný, čistý, bez chaosu. Moře je jeho útočiště. Plavání a potápění jsou pro něj formou terapie, ponoří se pod hladinu a svět na chvíli přestane existovat. Tam dole, v hlubinách, je ticho, žádné tituly, žádné povinnosti. Plachtění představuje naprostou svobodu, vítr ve vlasech, sůl na kůži, rozlehlý horizont. Miluje východy a západy slunce z paluby lodě nebo z opuštěné pláže. Sbírá kameny a mušle z cest a ukládá je do malé krabičky. Pro někoho bezcenné věci, pro něj vzpomínky na chvíle, kdy byl opravdu šťastný.
Hudba je jeho druhý svět. Poslouchá klavír, který si odjakživa spojoval s Melissou, svou sestrou, a s emocemi, které nedokáže vyjádřit slovy. Sám hraje na kytaru, ale jen potají. Nechce, aby ho někdo slyšel. Je to soukromý jazyk, kterým mluví, když ho nikdo neslyší, pro sebe nebo pro někoho, komu opravdu důvěřuje. Hudba je pro něj intimní prostor, kam nepouští každého. Hledá v ní úlevu, klid, způsob, jak zpracovat věci, které jinak dusí. Jeho kreativní a také bystrá povaha se projevuje v jeho vynálezech. Snaží se pořád něco kutit a vyrábět.
Zároveň ale není člověkem, který by před světem utíkal jen fyzicky. V jeho nitru ho pálí otázky, které si nikdy netroufne vyslovit nahlas. Když se cítí sevřený, vezme knihu, ne kvůli protokolu, ale protože slova mu vždy dávala víc než rozkazy. Má slabost pro klasickou literaturu a filozofii. Čte dialogy starých myslitelů, kteří se odvážili ptát, co je dobro, co je spravedlnost, co je svoboda. Často si podtrhává pasáže, ke kterým se pak vrací, a i když si to málokdo všimne, občas je cituje v běžném hovoru, jen tak, mimochodem. Vedle toho má rád i modernější literaturu, hlavně sérii Harry Potter, kterou mu v dětství četla matka. S každou další kapitolou se zamiloval do světa magie, přátelství a odvahy, která se neprojevuje křikem, ale činy.
Ačkoliv působí zdrženlivě, má i jemnější stránku, která se nejčastěji projevuje skrze vztah k jídlu. Damon je skutečný gurmán. Ne v přepychovém smyslu slova, ale v tom, že ho jídlo spojuje s domovem, s lidmi a vzpomínkami. Miluje jednoduché, ale poctivé chutě, čerstvé ryby, šťavnaté mango, matčin domácí kokosový koláč. Zajímají ho lokální kuchyně a při každé cestě do zahraničí si raději povídá s kuchařem než s diplomatickým zástupcem. Jídlo vnímá jako prostředek porozumění. Sám se občas postaví k plotně, hlavně když se cítí neklidný. Vaření mu dává dojem, že něco tvoří, že má nad něčím kontrolu.
Když byl mladší, jeho matka ho často brávala na charitativní akce. Zpočátku tam chodil, protože musel, ale postupem času zjistil, že to, co považoval za povinnost, mu dává zvláštní druh klidu. Nejraději vzpomíná na den, kdy pomáhal uklízet pláž po silné bouři. Měl tehdy ruce špinavé od bláta, oblečení mokré a pískem obroušené, ale poprvé po dlouhé době se cítil užitečný. Ne jako princ. Jako člověk.
Jedním z jeho skrytých zájmů je i astronomie. Už jako malý kluk zíral na hvězdy a představoval si, že každé světélko na obloze je jiný svět, kde by mohl být svobodný. V dospělosti se k tomu vrátil. Studuje hvězdné mapy, zná jména souhvězdí, sleduje pohyby planet. Hvězdy ho uklidňují. Připomínají mu, jak je všechno pomíjivé, jak moc jsme vlastně malí. A právě v té malosti nachází úlevu. Když má volno, vezme dalekohled a vyleze na střechu paláce nebo se schová na opuštěnou část pobřeží. Dívá se vzhůru a v duchu si pokládá otázky, které by nikdy nevyslovil nahlas.
Příroda je jeho svět mimo protokol. Tam dýchá. Není přehnaně společenský, spíš sleduje než mluví. Má pozorovací talent, vnímá mimiku, gesta, náznaky. Fascinuje ho lidská psychologie, ale většinou si své postřehy nechává pro sebe. Je ten typ, který v tichu chápe víc než jiní ve slovech. Možná i proto působí uzavřeně, ne proto, že by byl chladný, ale protože svět v něm je příliš bohatý a zranitelný na to, aby ho vystavoval očím ostatních.
Je v něm hluboký romantismus, který zatím moc neukázal, možná proto, že zatím nepotkal nikoho, kdo by ho opravdu viděl. Ale když miluje, tak naplno. Intenzivně, oddaně, s tím, co běžně neukazuje, s něhou, s tichem, se vším, co nosí hluboko v sobě. Má i jemný smysl pro humor, decentní, ironický, často sám na svůj účet. Nebo občas prohodí vtipnou poznámku. Nikdy se nesnaží být středem pozornosti, ale umí člověka rozesmát, když to nejméně čeká. Nenápadně, tak, že si to zapamatujete. A třeba, když jej poznáte více, zjistíte, že je v tom humoru více.
Zdá se jako osoba plný kontrastů, silný i zranitelný, tichý i plný slov, která nikdy neřekne. Navenek se zdá, že pluje s proudem, ale pod hladinou v něm víří síla, kterou jednou možná svět uvidí. Možná, že až se najde někdo, kdo ho přijme i s jeho tichými otázkami, odvaha v něm nebude jen potlačenou touhou. Možná se pak z prince, který běžel, aby unikl, stane někdo, kdo se postaví, za sebe i za druhé. A možná je to jen tak, že existují lidi, kupříkladu jeho otec, před kterým jeho slova jsou vždy umlčena. Stává se docela často, že chce něco říct a on nebo nějaký diplomat v otcově přítomnosti začnou mluvit přes něj. Nesnáší to, třeba to pak zkusí ještě jednou nebo dvakrát. Ale když se mu to nepovede ani napotřetí, jeho myšlenku z něj nevypáčíte. S lidmi, kterými si je ale Damon blízký, tedy jeho přáteli, sourozenci nebo nejbližšími zaměstnanci je naopak velmi hovorný. Možná je to tím, že tito lidi poslouchají, co chce Damon říct.
Má přirozeně charismatický vzhled, který nezapře aristokracii, ale v jeho očích je cosi divokého a nespoutaného. Má hnědé, lehce zvlněné vlasy, často trochu nedbale rozcuchané, jako by je čerstvě pročesal prsty po běhu. Jeho oči jsou tmavě hnědé, hluboké, výrazné, působí pozorovatelsky a zamyšleně. Rysy má ostře řezané, bradu pevnou, čelisti výrazné. Postavu má sportovní, pružnou, štíhlou a zároveň silnou, je vidět, že pravidelný pohyb je jeho životním rytmem. Jeho fyzická přítomnost působí nenuceně mužně, ale bez potřeby dominovat.
Na první pohled zaujme svou přirozenou charismatickou aurou. Už jen jeho zjev budí pozornost, atletická postava s vypracovanými rameny a zády, ozdobená sérií tetování, která nejsou jen módním doplňkem, ale zrcadlem jeho duše. Každé tetování na jeho těle má význam. Na páteři, těsně pod krkem, nosí stylizovaný trojúhelník připomínající Penrosův trojúhelník, symbol nekonečna a také jeho vlastní komplikovanosti. Levé rameno zdobí lev ztělesnění odvahy, síly a loajality. Je to zbozné přání, něčím, čím by si přál být. Možná v tom tetování vidí i svého otce, tehdejšího generála, který zachránil zemi. Na paži se táhne symbol relikvií smrti z Harryho Pottera, což napovídá o jeho vztahu k magii, mystice a vnitřnímu světu. Číslovka VII na hrudi odkazuje na jeho oblíbené číslo. A nakonec na vnitřní straně pravé ruky nese jednoduchý nápis honesty a na druhé straně confidence, jeden název reprezentuje jeho a druhý jeho bratra, dvojče.
Není to jednoduchý člověk. Jeho osobnost je jako mořské dno, klidné, pokud se na něj díváš z hladiny, ale plné proudů, pohybů a tajemství pod povrchem. Je přemýšlivý, citlivý, ale často se chrání maskou klidu a lehké arogance, která ho má chránit před zraněním. Není typ, co by se svěřoval na potkání, důvěra se u něj získává pomalu a bolestivě, ale když ji jednou někomu dá, je to navždy. Je věrný, až tvrdohlavě loajální. Rodina pro něj znamená všechno, ať už je to jeho starší sestra Katherine, nebo máma, se kterou sdílí vztah plný respektu i jistého napětí, jak to bývá u dvou silných povah.