Coraline se narodila jako dědic královského trůnu, princezna s neobyčejnou odvahou a nezávislým duchem, který ji od dětství odlišoval od ostatních členů její rodiny. Vždy byla divoká, s vnitřním ohněm, který ji poháněl kupředu a nikdy se nenechala omezit pravidly nebo konvencemi, které jí byly vnucovány. Ačkoli si velmi vážila tradic své země, v její povaze bylo něco, co ji nutně táhlo k dobrodružství, akci a osvobození od jakékoli formy omezující autority. Věděla, že její pozice jako korunní princezny ji zavazuje, ale stále toužila po svobodě. Od svého dětství byla vychovávána k tomu, aby stála v čele svého království a byla to role, kterou nikdy nebrala na lehkou váhu. I přes její touhu po dobrodružství a neustálou potřebu vyzkoušet nové věci si byla vědoma svého poslání. Království, v němž vyrůstala, bylo pro ni světem plným krásy, ale také plným zodpovědnosti. Tradice, které utvářely její zemi, pro ni nebyly jen prázdným slovem, ale základem, na němž stála její identita a její smysl pro spravedlnost. Coraline má však také těžkou stránku své povahy: nedůvěřivost, která se u ní postupně formovala, když v jejím životě přišlo nečekané zklamání. Po smrti její matky, kterou hluboce milovala, se její otec oženil znovu, se svou milenkou. Jeho nová žena, ačkoliv měla být náhradou za matku, byla v Coraline vnímána jako cizí element. Mnohem více než o rodinné vztahy jí šlo o moc a vliv a její snaha o odstranění Coraline z trůnu a její nahrazení malým synem, jenž byl teprve šestiletý, Coraline hluboce zasáhla. Tento pokus ji nejenže zrani, ale ještě více uzavřel do sebe a posílil její pocit, že nemůže věřit nikomu kromě sebe a svých sester. Navíc věděla že otce dál manipulovala a věděla, že boj o trůn který náležil jí nebyl u konce. V této těžké situaci si Coraline uvědomila, že pokud chce ochránit své následnictví, musí být silná. Její nedůvěra vůči ostatním ji vedla k tomu, že se uzavřela a začala si více důvěřovat než komukoliv jinému. Od té doby nikdy neotevřela své srdce snadno. Lidé, kteří se ji pokusili ovládnout nebo manipulovat, se setkávali s jejími ostřílenými obrannými mechanismy a její intuice jí pomáhala rozeznávat, kdo je přítel a kdo nepřítel. Coraline se stala nejen silnou princeznou, ale i vynikající bojovnicí. Na nočních trénincích pilovala své dovednosti v lukostřelbě a základech sebeobrany. Věděla, že někdy bude muset stát nejen za svou zemí, ale i za svou vlastní bezpečností. Bojové umění jí umožnilo cítit se silnější a připravenější na každou výzvu, která by jí mohla přijít do cesty. Zároveň ve volném čase ráda kreslila. Kreslení jí poskytovalo klid, únik od starostí a spojení s tradicemi její země, které se jí stále více stávaly důležitějšími. Bylo to její způsob, jak udržet v srdci odkaz její matky a historie, která byla navždy spojena s tím, kdo byla. Navzdory tomu, že se jí její nový vztah k otcově ženě stával stále více napjatý, Coraline neztratila svou schopnost být společenská. Milovala večírky, kde mohla být středem pozornosti, flirtovat a užívat si života. V těchto chvílích se jí podařilo na chvíli zapomenout na zátěž, kterou nesla jako korunní princezna. Krátké románky nebo zábavné známosti na jednu noc pro ni byly způsobem, jak uniknout od své odpovědnosti a vyjádřit svou nezávislost. Nicméně, pod její vnější odvážnou fasádou byla stále mladou ženou, která věděla, že její pozice je ohrožena. Musela se připravit na to, že každý její krok bude pečlivě sledován a nikdo nemohl být zcela důvěryhodný. Pokud se chtěla stát skutečnou královnou, musela čelit nejen vnějším hrozbám, ale i těm, které vznikaly uvnitř její vlastní rodiny. Coraline věděla, že cesta k trůnu nebude snadná, ale byla připravena bojovat.