Claudia se narodila jako vymodlené dítě páru baletních tanečníků, kteří se o vlastního potomka bez větších úspěchů snažili již řadu let. Nemohli být šťastnější, když konečně přišla na svět a oba jí od jejího prvního nádechu bez ustání snášeli modré z nebe. Pyšně se svou dcerkou chodili na všechny tréninky jejich baletního sboru a nechávali ostatní tanečníky, aby ji taktéž rozmazlovali, co jim srdce ráčilo. Nedokázali své panence říct ne, nehledě na to, co po nich Claudia zrovna škemrala. Žádné dítě by si nemohlo přát lepší rodiče. Nic však bohužel netrvá věčně a dívka se tragicky stala kolem tří let sirotkem. Její rodiče se té lednové noci vraceli z představení, ve kterém účinkovali, když do nich ve vysoké rychlosti narazil opilý řidič. Ani jeden ze tří zúčastněných nehodu nepřežil. Claudia tehdy v autě neseděla pouze z toho důvodu, že chtěla strávit čas s “tetou” Emily, která konečně zase přijela do města, a Henri ani Genevieve její přání nedokázali odmítnout. Právě tato žena se poté malé holčičky ujala.
V domě Emily Williams však na Claudii nečekaly vřelé pusinky, které do té doby tvořily podstatnou součást její výchovy, ani objetí, kdykoliv natáhla ručičky. Jakožto bývalá primabalerína, která musela po ošklivém úrazu s baletem skončit, viděla v dívce způsob, jak se opět vrátit do záře reflektorů, alespoň zprostředkovaně. A proto Claudii ve čtyřech letech přihlásila do kroužku baletu. Zpočátku holčičku tento tanec vůbec nebavil a v hysterických záchvatech prosila svou tetu, aby ji k němu nenutila. Žena však byla neoblomná a dívka se po půl roce protestů nakonec jejímu slovu podvolila. Ještě dlouhé hodiny po samotných lekcích musela doma dřít, dokud Emily nebyla s jejím výstupem naprosto spokojená. V tu dobu Claudia balet i její kdysi tak oblíbenou tetu z celého srdce nesnášela. Vůbec nerozuměla tomu, proč si nemohla hrát tak, jak si předtím hrávala se svou maminkou a tatínkem. Ti ji nikdy netlačili do věcí, které neměla ráda. 
Náznak jistého myšlenkového obratu přišel až ve chvíli, kdy se jí za její povedené kroky dostalo poprvé chvály od cizích lidí. Emily ani její učitelka baletu jí nikdy komplimenty neskládaly, za úspěch se považovalo tiché pokývání hlavou, a proto se nikdo nemohl divit, že se lačně chytila na hrstku milých slov. Po pár vystoupení, za které dostala dokonce i kytičku, již zcela zapomněla, jak ještě před několika měsíci balet nemohla ani vystát. A jakmile si Claudia vypěstovala k tomuto tanci pozitivní vztah, už ji nedokázalo nic zastavit ve snaze být tou nejlepší. Čím více jí to přece půjde, tím spíš se jí dostane nějaké pochvaly. Při cestě na vrchol se poté neohlížela na nikoho a na nic a kdyby reálně existovala nějaká hrozba pro její úspěch, nevadilo by jí hrát nečestně. No a co na to Emily? Ta nemohla být pyšnější. Dívku se mnohokrát snažila nenápadně popostrčit, aby se chovala ještě podleji a prostě si vzala, co jí náležitě patřilo.
Klíčový okamžik pro Claudiinu kariéru přišel po přijetí na prestižní konzervatoř v Carolině, kam se z nižších kast dostal pouze někdo s opravdovým talentem. Díky ní se začala pravidelněji objevovat na jevištích známějších divadel a dostávat role v takovém měřítku, v jakém si podle svého názoru opravdu zasloužila. Dokonce se její jméno začalo pravidelněji vyskytovat v rozhovorech pro ni důležitých lidí. Přihlásit se do Selekce, zvlášť když se konečně dostala, kam chtěla, bylo tedy úplně to poslední, co měla v plánu. Nakonec však podlehla nátlaku ze strany Emily, která v tom viděla skvělý způsob, jak získat svou zašlou slávu rychleji zpět. Protože co kdyby se náhodou její chráněnkyně stala královnou.