Minulost:

Charli se narodila ve Francii v hlavním městě, v Paříži. Její start do života ale nebyl jednoduchý. Konkrétně její otec ho nedělal jednoduchým. Byl to chladný a velmi agresivní muž, od kterého se její matka dlouho bála odejít. Od malička tedy zažívala doslovný teror. Hádky, křik, hlasité rány. Více si snad ze svého otce pamatovat pravděpodobně nebude. Dostávala výprask téměř za všechno. Za vylité pití, neúmyslně shozené vázy či nádobí, ve škole měla dokonce přísný zákaz si dělat kamarády. Její otec tím měl zajistit, že se nikdo nedozví, jak probíhá výchova. Samozřejmě, že očím učitelů to samozřejmě neuniklo. Ze školy ji vyzvedával sám její otec, což ho občas prozradilo. A kdykoli ho nějaká Charli učitelka jen konfrontovala, že se jí něco nezdá v pořádku, vykroutil se z toho. Vždycky. A doma? Doma Charli čekal pásek a pořádný výprask. Když Charli bylo 8 let, její matka se rozhodla příležitostně a potají zabalit kufry a od tyranského manžela prostě a jednoduše utéct. Budou se muset uskromnit? Ano, to budou. Ale bude to lepší, než mít každý den dveře u ucha a obávat se příchodu otce. S Charli se přestěhovala do Ameriky. Měly z toho obě velký strach. Nový stát, cizí město, nikoho tam nemají. A pro Charli to také znamenalo novou školu a naučit se anglicky. Angličtina není složitá, proto se jí naučila poměrně rychle. Hned, jak se naučila alespoň trošku porozumět, matka ji našla dětského psychologa. Jen pro případ, že by si Charli z toho, co se dělo, něco špatného nesla. A vůbec to nebylo na škodu. Jako dítěti bylo snadné si získat její důvěru a vytahat z ní vše potřebné. Něco si z toho stoprocentně nesla. Ale zároveň její psycholožka zaznamenala i zvláštní vzorce chování. Charli neudržela oční kontakt, nedávala pozor, na co je zazána. Neustále se vrtěla či nezůstala prostě sedět v klidu. A když se zeptala na školu, jen se jí to začlo potvrzovat. Hned, jak s Charli dořešila veškerá traumata, dostala jakési testy. Konkrétně testy na adhd, které ji vyšly. A ano, psycholožka byla velmi zkušená, dokázala to zaznamenat už takhle brzy. A tak si Charli odnesla dobré tady, pocit bezpečí a jeden papír na hlavičku. O rok později, když se v nové škole a na novém místě,kde žila, rozkoukala, našla si koníček. To bude snad jediný, který ji vydrží jen tak mimochodem. Velmi ráda si prozpěvovala. Toho si její máma nemohla nevšimnout, proto ji k jejím 9. narozeninám koupila roztomile ukulele, které si holčička velmi rychle oblíbila. A své mamince dělala soukromé koncerty. Zněla neuvěřitelně. A náramně ji to sedělo. A její máma byla už jen teď velmi pyšná. Jednoho dne narazila na jakousi talentovou soutěž, která je známá po celé Americe. A tak se rozhodla tam svoji dceru přihlásit. Bylo jí ještě stále 9 let, velmi se styděla. Ale i přes to souhlasila. Tehdy se naučila na své ukulele jednu francouzskou písničku, protože si nebyla ještě jistá svoji angličtinou, která ale nezněla vůbec špatně. Ale jistota je jistota. Do soutěže poprvé před publikum přišla jako malá, nevinná holčička. Měla copánky, klobouček a bílé šatičky. A v ruce malé ukulele. Už jen tehdy na první pohled bylo publikum za porotou nuceno říct jedno malé ,,awh". Poté, co jí dali prostor, předvedla co umí. Malé prstíky se pohybovaly po strunách a její dětský, medový hlásek nechal pohltit uši porotců i poroty, samozřejmě i diváky za televizemi. Poté, co dokončila píseň, vysloužila si potlesk. A to ne jen tak obyčejný. Potlesk, při kterém vstala nejen porota, ale i celé publikum. Někteří z porotců si dokonce utirali slzy. Protože jak bylo možné, že je takhle malé dítě už tak talentované. Byla vším, co by zpěvačka měla mít. Nádherné zpívala, byla milá, byla okouzlující, zaujala. Jeden z porotců si dovolil předurčit její budoucnost. Řekl jí, že bude jednoho dne se stane jednou z nejvýznamnějších. Že lepší zpěvačku v této soutěži neměli a mít nebudou. Že ji čeká obrovská budoucnost, bude-li se tohoto držet. Budoucnost jak v této soutěži, tak i mimo ni. A měl pravdu. Charli se podařilo tuto soutěž vyhrát. Bylo jí 10 let. To bylo poprvé, co trhla první rekord. Konkrétně jako ,,nejmladší účastník a vítěz" talentové soutěže. Hned po tomto vítězství ji už lidé začli na ulici poznávat. Respektive začla být známá po celé Americe. Zatím ale jen po Americe. Lidé chtěli její malý podpis,děti ve třídě se na ni s údivem dívaly, učitelky ji nechávaly, aby dělala vystoupení na školních akcích. A aby to nebylo málo, všiml si ji jeden významný producent, který měl pod palcem spousty dětských hvězd, které to dotáhly daleko. A Charli nebyla výjimkou. Nezaujala ovšem jen jeho, producenti se o to zázračné dítě přímo trhaly. Pevná linka její matky byla zachována žádostmi, schránky byly naplněné nabídkami. Ale jen jeden mohl vyhrát. A ten Charli velmi pomohl. V jejich 10 letech tedy na svět přišla první písnička. Písnička, která okamžitě obletěla celý svět a stala se velmi oblíbenou. Z Charli se začla stávat malá popová princeznička, které si všímaly i vyšší kasty. Měly o ní alespoň nějaké malé povědomí. Hlavně tedy díky tomu, že hrávala na různých větších festivalech jako dětská hvězdička. No zkrátka a jednoduše, tuhle malou holčičku si Američani velice oblíbili. Aby ne. Nic roztomilejšího v televizi snad ani vidět nemohli. Nemluvně o těch rozhodných tanečkách při vystoupení, ty byly fenoménem. O rok později ale začla válka. Tudíž tohle veselí se proměnilo ve strach. Ne jen ve strach o Charli budoucnost, ale i ve strach z nebezpečí. Půl roku se tu s ní matka rozhodla zkusit žít. Ale to prostě nešlo. Ačkoli věděla, že Američani nebudou rádi, když jim jejich malá hvězda zmizí,Charli byla jenom dítě. A nehodlala ji ohrožovat kvůli slávě. Proto se po dvou letech sebrala a svoji dceru si ihned odvezla zpět domů. Do Francie. Tam, kde bylo alespoň trošku bezpečno. Ale co bude s Charli kariérou teď? Přece se nemůže nechat jen tak zaniknout, ne? No samozřejmě, že ne. Protože jakmile se Francouzi dozvěděli o tom, že zpívající dítě z Ameriky přešlo k nim, i zde si Charli všimnul jeden velmi známý producent. A Charli vzal pod svá křídla. Ze začátku na ni byl opravdu velmi hodný. Konec konců, zmanipulovat jedenáctileté dítě není vůbec těžké. Až o půl roku později začly první náznaky toho, že by tento producent nemusel být zas tak milý. Kdykoli měla focení a dělala blbiny, okřikl jí. Když spletla kroky, už ji nedal pouze napomenutí, rovnou ji to vpálil do obličejíčku. O rok později, kdy bylo Charli už 12 let, přecházela do puberty. Co to znamená? Pupínky na obličeji, růst poprsí a celková změna vzhledu a postavy. A producent k tomu neměl ani špetku porozumění. Nebral to tak, že se z holčičky stává žena. Ne. Bral to jako nebezpečí pro její dokonalou tvář i postavu. Zpěvačka musí vypadat krásně a dokonale, proto ji začal zatěžovat pleť tím, že ji před koncerty nechal na obličej dát make-up, který pleť ve vývinu jen zhoršoval. Začlo i pravidelné vážení. Charli se začla vytahovat i do výšky, ale to producenta nezajímalo. Nesměla překročit váhový limit 50 kg. A to ani přes to, že se vytáhla výškově na 168 cm. A věřte nevěřte, 50 kg na téměř 170 cm je prostě málo. Ale tak to mělo prostě být. V jejich 13 letech vyšlo její první album. Toto album se tentokrát nedostalo jen do Ameriky, ale už i do Evropy. Charli škála slávy se tedy opět rozšířila. Ačkoli v Americe byla tedy válka. Stejně se to tak nějakým způsobem, vzhledem k tomu, že je známá už od mala, dostalo. V tomto věku ale začla Charli velmi zajímat i kritiky a bulvár. Pupínek na tváři? Chloupek na noze? A co ty boky?... Ano, nenapadne nikoho to, je Charli asi logicky nezůstane celý život stejná. A že v jejich 13 letech nebude mít 140 cm a nebude vypadat na 9 let. Charli, jako každá jiná žena, se samozřejmě začne měnit. I přes to ale začly vycházet články v novinách o tom, jak se Charli mění a o tom, jak se jí zvětšily boky či poprsí. A o tom, že má podbřišek, který ji chrání orgány. Brali to jako ,,tlustou postavu", ačkoli se jí ani stehna k sobě nedotýkala. Když procházela na ulici, začly ji obtěžovat foťáky a kamery s otravnými otázkami. Byla ale ještě mala dívka, nevěděla tolik, jak to vnímat. Hlavně ji její ochranka vždy vzala pod rukama a ihned ji odváděla pryč. Sláva začínala nabírat tedy i té temnější stránky. To byl jenom začátek. Ale v tvrdé práci ji to nezastavilo. V 15 letech nastoupila na prestižní konzervatoř, kde si zdokonalovala svůj hlas. Během studia ale stále stíhala vydávat a jezdit na koncerty. To nebyla ale jediná změna. Nastala totiž změna i v jejím vzhledu. Dlouhé nohy, štíhlý pas je tvaru přesýpacích hodin, tvář už nebyla dětská, ale pomalu ženská. A její hlas nabíral na síle. Stávala se z ní opravdu přenádherná dívka s ještě krásnějším hlasem a sílícím úspěchem. V tomto věku už byla známá pomalu i Asii a Austrálii. Ještě stále to ale nebylo největší boom. Ovšem už jen teď byla velmi proslavená. Za to ale nastal i přísnější režim. I přes to, že ji bylo 15 let, musela se přísně držet na 50 kg. Cvičit, držet nesmyslné diety.. a do toho zvládat skvělé vystupovat. Producent k ní přestal být milý úplně. Používal ji jako nástroj pro peníze, což se mu dařilo. Nutil ji vystupovat i přes velké menstruační bolesti, nutil ji vystupovat i přes to, že ji bylo z nedostatečné váhy občas slabo a špatně. Žádné takové. Hezky nasadit úsměv, vzít si mikrofon a zkusit to nepokazit. Ani sobě, ani najatým tanečníkům. To největší boom přišlo, když b Americe skončila třetí světová. Charli vyšla se svým novým hitem, který se stal ale opravdu uz hitem. Obletěl opět celý svět, ale tentokrát začal lámat i rekordy. První příčky v hitparádách, její videoklip hrál téměř v každé televizi, lámavé počty posluchačů a přehrávání, dokonce získala i ocenění za objev nebo píseň roku. Dozvěděl se o ní celý svět. Charli začla vyprodávat nejen haly. Ale arény. Velké arény ať už v Londýně či v jiných slavných zemích. A jelikož ji bylo 16 let, přišla samozřejmě i láska. Bohužel ale většinou jednostranná. Charli si našla mladého zpěváka, který tolik úspěšný nebyl a potřeboval se nějak dostat na vrchol. Proto zneužíval Charli jako takové schody ke slávě. A nejen tento chlapec. I Charli,,nejlepší kamarádky" či jiní blízcí ji začli používat. A jakmile už ji nepotřebovali, jednoduše ji zlomili srdce. A přesně to udělal i tento chlapec. Opustil ji, sláva mu ale moc dlouho naštěstí nevydržela. Ale na Charli toho začínalo být až přes příliš. Neustálý nátlak lidí, paparazzi, kritika, když na pódium zakopla nebo ji ujel hlas. Ano, sláva po celém světě? Kdo by to nechtěl. Ale má to i své temné stránky bohužel. Každá chyba znamenal článek a kritiku. Každý kamarád znamenal bolest a zradu. Producent už nepomáhal, naopak. Přísný režim bez práv byl jejím novým životem. V jejich 17 letech vyšlo její nové album, které se stalo jedním z nejprodávanějších na světě. Opět trhalo rekordy. Kam Charli vkročila, tam se statisíce davů strkalo, překřikovalo a chtělo její podpis a fotky. Na pódium Charli byla neustále usměvavá, vtipná a okouzlující. Za dveřmi zákulisí se už ale začínalo dít něco jiného. Lidé a adhd bývají velmi náchylní k závislostem. A Charli? Ta začínala do jedné padat. Alkohol. Jediná věc, která ji dokázala uklidnit. A také věc, o které nikdo nevěděl. Neustálé zrady přátel, krátké vztahy, které končily nevěrou, sláva a zároveň kritika, ji jednoznačně začli ničit. Nepomohl k tomu ani její partner, kterého si našla, když dostudovala úspěšně konzervatoř v jejich 19 letech. Jo, tady už se plně začla věnovat hudbě. 
Zde také udělala své první tour po Evropě, v částech Asie a Austrálie. Do Ameriky si jít netroufal kvůli tamější situaci. Ale jedno bylo jasné. Tohle tour bylo opět jedno z nejvýdělečnějších. Vyprodané lístky za pár minut, milionové davy v aréně i před, neskutečná světelná, pěvecká a taneční show. Tour se hrály v živém vysílání i v televizních obrazovkách. A na tomto tour si Charli opět našla vztah. Byl to muž, který ji dával vše, co potřebovala. Komfort, podporu, lásku. To vše se ale klasicky o půl roku později změnilo. Ten muž byl k jejímu neštěstí Narcista, který před Charli fanoušky vypadal jako dokonalý partner, za zavřenými dveřmi ale přišel psychický teror. A jak to měla Charli s tím alkoholem? Jen se to zhoršovalo. A to tak, že se to začalo dostávat do povědomí veřejnosti. Mladá Chantelová a alkohol? Co se s tou holčičkou začlo dít? Že by skončila jako ostatní celebrity? No...a už to bylo. Bulvární články o tom, jaký alkoholik to je a jak špatná je pro mládež a společnost. A pro děti. Charli takhle žít nechtěla, chtěla se uklidňovat i jinak, než pod stolem s lahví. Ale její partner byl ten, kdo ji ty láhve podstrkoval a jakmile byla příležitost, obrátil to proti ní. Světově známá zpěvačka se ale slávou sežrat nenechala. Od svých 20 let začla navštěvovat psycholožku. Joo, ona počítala s těmi články o tom, že je blázen, že není normální, že si dovolí nechat si pomoc. Ale co jí jiného zbývá, když nemá za kam jít? A své matce nebude připomínat to, co už ví z novin. Psycholožka ji velmi pomáhala, doporučila ji i prášky na uklidnění, které začla brát. Jenže ty byly silné a Charli si je byla nucena brát i na veřejnost, aby to přežila. A to znamenalo další pověry - Chantelová na drogách?- ne, samozřejmě, že ne. Ale po těch prášcích začínala být dost zpomalená, vypadala skoro, jako kdyby si něco opravdu dala. Ale pomáhalo ji to nesahat po láhvi...to se ale nelíbilo jejinu partneru, který měl za úkol na ni dávat pozor. A místo toho ji naopak začal pomalu zase dostávat k tomu alkoholismu. Aby ji měl plně pod kontrolou a měl jistotou, že ho nebude chtít třeba opustit či se mi nějak vzepřít. Naštěstí ale měla v době nějakou tu Vůli, na pódium nikdy pod parou nepřišla. Ale když pak z Arény vyšla, jen z těží se dařilo zakrýt, že v sobě něco má. Ačkoli ji z každé strany držel bodyguard a měla na sobě tunu parfému. Už se to nelíbilo ani její matce. Jednou, když přijela na návštěvu, dostala od ní přednášky. Jak ona se na svou dceru zlobila. Ale konec konců, byla to její dcera a chtěla ji pomoc. Proto to byla ona, kdo jí dostal od jejího partnera, který ji akorát jen emocionálně ždímal a manipuloval. V jejich 24 letech byla tedy její matkou umístěna do léčebny na oddělení pro závislé. Na rok se tedy po Charli slehla zem. Ne, že vy sláva upadla. Ale žádné koncerty, žádný ohlas, žádné alba, nic. Charli byla uzavřená a snažila se soustředit sama na sebe. Ukončila i spolupráci se svým producentem, který samozřejmě moc spokojený nebyl. Ale Charli už byla příliš velká ve světě na to, aby s tím mohl něco udělat. Za ten rok odmlky a samoty si ale hodně uvědomila. Opravdu hodně. Návykové látky nejsou řešení, není dobré se držet lidí, kteří ubližují, lživé bulvární články nejsou konec světa.  Když v Americe skončila válka, Charli bylo 25. A vzala to jako ideální příležitost se vrátit. A to také udělala. 
Pětadvacetiletá charli z ničeho nic a bez varování vypustila po dlouhém roce do světa svůj nový singl. Tentokrát ale sama za sebe. A nebylo překvapením, že nadšení fanoušci začli bláznit. Singl opět začal trhat rekordy. Rekordy po celém světě. V Americe, Asii, Evropě, Austrálii, všude. Byl to jeden u největších come baců vůbec. A rozhodla se na ,,omluvu" za svou odmlku udělat jedno u největších tour, které mohla. Objela celý svět, tour trval celý rok. A bylo neuvěřitelně úspěšně. Své tour ukončila v Americe, zejména tedy v severní v městě Las Vegas, které se jí velmi zalíbilo. A jelikož skončila válka, proč se nevrátit na místo, kde trávila chvíli svého dětství? Tak se sem přestěhovala. A vydala své další album, které tentokrát získalo i hudební ocenění. A to velmi významná ocenění. A to už je jen ,,objev roku" ,,album roku", či sklatba roku. Padly zam i vítězné ceny. Jakože celkově vítězné. To znamená nějaká ta Grammy či co v této době existovalo. Pro Charli se otočil svět k lepšímu. 
Charli se postupem času začala stávat opravdu významnou. Jednou z  nejvýznamnějších. Jednou, o které věděli i ty nejvyšší kasty. Vystupovala na akcích, které pořádaly nejvyšší kasty, vyprodávala největší arény na světě, bourala rekord, kam jen přišla, její videoklipy a písně obletaly celičký svět, ojevovala se v každé televizi. Změnilo ji to i povahově. Nezávislost, klidná duše, rozšířený smysl pro humor. Co bylo, bylo. A co se týče alkoholu? Jedině dve skleničky vína večer. Nic víc. Ale neostýchala se zavtipkovat si a udělat si legraci z publika tím, že si zahrála na opilou, čímž všechny vždy pobavila. Dokonce i bulvární články ji dělaly dobrý den. Proč smutnit, když si z toho může udělat legraci? Zkrátka a jednoduše, jiný člověk. 
Když ji bylo 34 let, což bylo rok zpět, byla ji přidělena druhá kasta. Byla jedna z prvních, které byla takto udělena. 
Nyní ji už je 35 let, je jednou z nejvýznamnějších a nejvlivnějších zpěvaček na světě. Její jméno je jedno z největších v showbyznysu. A pyšnou ji to neudělalo. Naopak, pomáhala lidem, posílala výdělky z koncertu na charitu, navštěvovala nemocnice a dětské domovy. Mezi celebritami to byl takový zázračný anděl, který byl upřímný a jako jedna z mála tohle vše dělala z opravdového zájmu. Z Charli se prostě stala Charli. Také získala i řadu nejvýznamnějších hudebních ocenění, které se jí lesknou ve vitríně a láme rekordy, kam jen šlápne. A taky vyprodá, na co ukáže.