Princezna Celeste se narodila ě 21. dubona, jako druhé dítě do královského rodu Sucre. Od prvního nadechnutí žila v luxusu, zlatě a hedvábí, ale místo aby z toho čerpala pýchu, už v dětství pochopila, že není zlatá klec o nic lepší než ta obyčejná.
Její dětství bylo zpočátku tiché, protože všechen zájem, veškerá pozornost a náročná očekávání směřovala k jejímu staršímu bratrovi, dědici trůnu. Celeste nebyla vychovávána jako budoucí panovnice. Spíš jako doplněk: měla být krásná, zdvořilá a nenápadná. Jenže Celeste nikdy nebyla nenápadná. A nikdy ani nechtěla být.
Od raných let projevovala výraznou inteligenci a silnou individualitu. Už v pěti letech dokázala zahanbit učitele logiky, v šesti načapala dvorního pokladníka při lži a v sedmi utekla z paláce do zahrad jen proto, že jí někdo zakázal jít ven bez doprovodu. Čím víc zákazů, tím víc důvodů jít proti nim.
Její vztah s rodinou byl vždy napjatý. Otec, ji považoval za „složitou“, matka za „nemožnou“. Nikdo z nich nevěděl, jak na ni, protože Celeste nespadala do žádné škatulky, žádného protokolu. Nebyl na ní žadný navod na výchovu. Nebo čudlík na zastavení. Nic. Nechtěla být obdivovanou loutkou, chtěla být hráčem. A protože nikdo její touhu po svobodě nebral vážně, začala si ji brát sama.
V dospívání se její rebelie naplno rozvinula, ta puberta no. Vyměnila hodiny etikety za tajné lekce tance v ulicích města. V noci lezla z balkonu paláce, převlečená za obyčejnou dívku, a mísila se mezi lid prostého života , a milovala to. Naučila se pít, mluvit jejich jazykem, smát se a uživat si život. Byla divoká a nezastavitelná. Každá snaha dvora „napravit“ ji skončila fiaskem, a často i nějakým skandálem.
Jedním z největších bylo, když v šestnácti zorganizovala ilegální večírek přímo v opuštěném křídle paláce, kde se sešli umělci i úplně obyčejní lidé. Tisk o tom psal celé týdny. Král byl zuřivý. Ale Celeste? Ta se smála. Věděla, že si nemohou dovolit ji úplně umlčet – právě její charismatická výstřednost přitahovala pozornost veřejnosti a zvyšovala oblíbenost rodu mezi mladými.
Nešlo jí ale jen o zábavu. Celeste velmi brzy pochopila, že její nevhodné chování jí dává moc – moc být slyšet, moc ovlivňovat, moc vytvářet vlastní cestu. Zatímco její bratr studoval politiku a připravoval se na trůn, ona poznávala skutečný svět. Neučila se vládnout z knih, ale z lidí. A právě v tom spočívá její síla – zná realitu i přetvářku. A ví, kdy co použít.
Dodnes se říká, že Celeste má na kontě nejvíc drobných skandálů v historii královské rodiny – od úniku na festival do Peru bez ochrany, přes neoficiální vztah s pouličním umělcem, až po přerušení diplomatické recepce hlasitým smíchem a provokativní poznámkou. Ale stejně tak má obdiv – právě ona přiměla dvůr věnovat víc pozornosti běžným lidem, právě ona popularizovala charitu mezi mladými.
Jenže pak ve svých dvacetidvou letech překročila neviditelnou hranici. Detaily incidentu byly zamlžené a na veřejnost pronikly jen zlomky. Mluvilo se o tom, že veřejně zpochybnila postavení monarchie, že byla přistižena s anonymním prohlášením, které kritizovalo politické vazby Venezuely, nebo dokonce že se snažila přesvědčit zahraničního diplomata, aby promluvil o korupci v jejich vlastních kruzích. Co se skutečně stalo, věděli jen členové vnitřního kruhu – ale důsledek byl jasný:
Král a královna Celeste uzamkli.
Doslova i obrazně. Izolovali ji v jednom z královských sídel, na několik týdnů zcela mimo veřejné dění. A během této nucené "výchovné pauzy" bez jejího souhlasu domluvili zásnubní smlouvu. S korunním princem Peru.
Celeste vybuchla. Vztekem, bezmocí, frustrací. A ve svém stylu – utekla. Na několik dní zmizela z dohledu, poprvé bez jakéhokoli kontaktu nebo stopy. Dvůr panikařil, vysílaly se pátrací oddíly, mluvilo se o únosu, o spiknutí, o dezertérství. Jenže potom – stejně náhle, jako zmizela – se vrátila zpátky.
Bez žadného vysvětlení, bez omluvy a hlavně bez výčitek. Hlavu přitom nesla hrdě vztyčenou. Její oči ale mluvily jasně: tuhle hru nehraje, protože ji někdo donutil, ale protože si zvolila být o krok napřed.
Svatba se zatím připravuje. Na papíře je zasnoubená a rodiče přitom doufají, že tohle spojení ji zkrotí. Že váha dvora Peru, nový společenský rámec a diplomatický tlak ji změní v poslušnou, uhlazenou královnu vedle korunního prince. A hlavně už jí  nebudou muset řešit.