Brian se narodil jako prvorozený syn krále Swendway Jeremiaha a jeho manželky a už od útlého dětství na něj byla kladena očekávání, která by mnohé děti tížila, on je však nesl s klidnou samozřejmostí. Byl dítětem, které nehledalo zkratky, a když se něco učil, potřeboval tomu porozumět do hloubky. Už jako chlapec působil vážněji, než by odpovídalo jeho věku, a často dával přednost tichému pozorování před ukvapeným jednáním. Lidé kolem si brzy všimli, že i v jeho mlčení je určitá autorita, a to nebylo dáno jen jeho postavením, ale povahou. Zlom v jeho životě nastal tragickou smrtí rodičů. Zatímco jeho sestra Bridgette hledala útěchu v pohybu a aktivitách, Brian se stáhl dovnitř. Jeho dědeček, nový král Emeric, v něm rozpoznal vnuka, který má přirozený cit pro řád, disciplínu a zodpovědnost, a začal ho vést s vědomím, že jednoho dne na jeho bedrech spočine koruna. Brian toto břímě přijal bez vzdoru, ačkoli mu nikdy nebylo cizí, že by si dokázal představit i jiný život, neodmítal však své poslání a snažil se mu porozumět a připravit se. Dětství a dospívání tak trávil nejen studiem politiky, historie a diplomacie, ale i tichým zapisováním do deníků, kde se rodily jeho první příběhy, které mu pomáhaly vyrovnat se s tlakem okolí. Jeho psaní se stalo osobní svobodou a prostorem, kde se mohl stát kýmkoli, aniž by musel neustále myslet na to, jaký krok je vhodný pro prince. V této tvorbě se projevil jeho cit pro fantazii i schopnost empatie, dokázal se vžít do postav a situací, což mu později pomáhalo chápat lidi kolem sebe.

Brian nebyl dítětem a dospívajícím, který by potřeboval vyhrávat soutěže či dokazovat svou odvahu, jeho síla byla v rozvaze, ve schopnosti naslouchat a v trpělivosti. Často doprovázel dědečka na oficiální akce a i když zprvu působil zdrženlivě, postupně se učil pohybovat mezi lidmi s noblesou, která byla přirozeným projevem. Už tehdy v něm lidé viděli budoucího krále, ne proto, že by byl nejhlasitější, ale proto, že jeho klid působil jistěji než slova ostatních. Se sestrami měl odlišný vztah. Bridgette vnímal jako spojence a připomínala mu, že síla může mít různé podoby. S Bellanne byl trpělivější a chránil ji spíš jemným přístupem. Nikdy se nestavěl do role přísného staršího bratra, ale vždy dával najevo, že je připraven za nimi stát. Brian vyrůstal s vědomím, že jeho život není jen jeho vlastní, a přesto si dokázal najít malé ostrůvky svobody v psaní, v procházkách přírodou a v krátkých chvílích, kdy se mohl oprostit od všech titulů. Tyto drobnosti formovaly jeho povahu: vážnou, ale ne chladnou, pevnou, ale ne neústupnou. 

Během svých cest do zahraničí se mu otevřel nový svět a právě ve Francii potkal nejmladší princeznu Letty. Bylo to v jeden z jejich vzácných dnů, kdy nemuseli být členové královských rodů, jen jedinci bez dozoru a bez titulů. Nejprve si vyměnili pár pohledů, pak pár slov a smích, který Brianovi utkvěl v paměti. Poprvé měl pocit, že s ním někdo mluví ne jako s princem, ale jako s člověkem. Postupně spolu začali trávit víc a víc času, až se do sebe zamilovali. Byli spolu dva roky. On ji učil anglicky a ona jeho francouzsky, a mezi nimi vznikl vztah, který ho naplňoval způsobem, jaký do té doby nepoznal. Jenže jednoho dne přišlo oznámení od dědečka, že byl zasnouben s princeznou z Illei v rámci politické dohody mezi zeměmi. V tom sňatku viděl tolik výhod pro svou zemi, že své city odsunul stranou a rozhodl se přijmout roli, která mu byla určena. Když Letty řekl pravdu, její svět se zhroutil. Odmítla ho vyslechnout, křičela na něj a nakonec odešla. Brian tehdy zůstal stát na místě s vědomím, že právě přišel o něco, co už zřejmě nikdy nezíská zpět. Snažil si namluvit, že jedná správně, ale brzy pochopil, jak hluboce ho jejich rozchod mrzel. S tímto stínem pak odjel do Illei, aby se zapojil do prvního ročníku Selekce a setkal se se svou nastávající. S čistým štítem a vědomím, že alespoň někde může začít zase od začátku.