Dívčino dětství by se dalo popsat jako naprosto ideální. Měla skvělé rodiče, kteří by ji nejradši snesli modré z nebe a Azura byla šťastným dítětem. Už od malička ráda zkoušela spoustu nových věcí a spousta z nich se proměnila do koníčků, které miluje dodnes. Například focení. Když v osmi letech dostala svůj první fotoaparát, neustále běhala po domě a fotila vše kolem sebe, nejčastěji své rodiče a kamarády. Velikým vzorem, už v nízkém věku, se pro ni stal její otec. Byl velice cílevědomý a spoustu času věnoval tréninku. Chtěl se přidat ke královským strážcům v paláci, což na jejich poměry nebylo nemožné, ale stále velice náročné. A když se mu to opravdu povedlo, byla tou nejpyšnější dcerou. Často s ním chodila běhat a také se díky němu zamilovala do lukostřelby. Po střední škole pokračovala ve studiu psychologie, kterou si rychle zamilovala, ač si při samotném výběru úplně jistá nebyla. Velký šok pro ni přišel jen chvíli poté, co jí odbilo osmnáct let. Její maminka se náhodou dostala do dopravní nehody s opilým řidičem, kterou nepřežila. Azura měla tu noc přespávačku u své dobré kamarádky, takže se onu novinu dozvěděla až další den. Nebyla už sice malá holka, ale možná o to víc ji tato situace zasáhla. Matka pro ni byla v životě stejně důležitá jako její otec a proto pro ni bylo opravdu těžké, rozloučit se tak brzy. Částečně se začala odklánět k alkoholu a drogám pro jakýsi pocit úlevy, ale podpora jejích přátel a obzvlášť tatínka jí pomohla, ze všeho se dostat. Zuri se navíc podařilo zajistit, aby se o téhle maličkosti její táta nikdy nedozvěděl. Nechtěla mu přidělávat starosti. Čas plynul dál a dívka dostudovala vysokou školu s červeným diplomem. Měla ze sebe opravdovou radost. Realita se však brzy projevila a ona zjistila, že vlastní ordinace ve městě jí ani zdaleka nevydělá tolik, kolik by potřebovala. Měla sice spoustu pacientů, ale nájem a další drobnosti kolem jí většinu výdělku spláchly. Otočila se proto na svého otce s tím, že hledá novou práci. Naštěstí pro Zuri to bylo zrovna v dobu, kdy se korunní princ blížil do věku vyhlášení Selekce. To byla ta šance! Palác se totiž začal poohlížet po psycholožce, která by dohlédla na psychické zdraví nejen účastnic selekce, ale aby tu zároveň byla pro každého, kdo potřeboval. Částečně i díky jejímu otci bylo místo nabídnuto právě jí a to dívka s radostí přijala. Dostala v paláci vlastní menší ordinaci, kterou si zařídila podle sebe a velice se těší na to, s kým se seznámí.